země nároků

Hlavní problém okolo rozpočtu není jeho výše, o kterou se strany do krve hádají a pak to bude stejně podle "skutečně naběhlých nákladů". V minulých dnech jsme jásali a s úlevou jsme zaznamenali, že paroubek přestal hrát s národem svůj politický pokr a schválili jsme sekeru POUHÝCH 162 mld. Pánové, schválený rozpočet nemá pevný strop! Fišerova vláda skončí v polovině roku a nastoupí nová vláda. Nikdo za nic nebude při překročení rozpočtu zodpovědný. Kdy tomu tak bylo? Problém je v tom, že zůstaly v platnosti zákony, které nás permanentně zadlužují. JSOU TO TY PLOŠNÉ SOCIÁLNÍ BONUSY I PRO NEPOTŘEBNÉ. 80% mandatorních výdajů se tomu říká. Zůstáváme společností NÁROKŮ a nikoliv povinností, zodpovědnosti a etiky. Peníze daňových poplatníků jsou použity v minimální výši na vratné investice, modernisaci, budování infrastruktury, zato jsou zašantročeny na podporu nepřehledné masy Parkinsonových úředníků, včetně zbytnělé policie a městských instalatérů botiček, aby se zase obloukem přefiltrovány a přesměrovány dostaly jako státní sponzoring k "obyčejným lidem"- voličům. Jistá skupina si z dávek dělá živnost. Jak dlouho to tak ještě necháme? Kdy si už pod sociálními dávkami nebudeme představovat vyrovnání životní úrovně méně schopných. Mluvme o poskytnutí sociální pomoci v nouzi. Krátkodobě. Zaveďme "konto", či osobní účet každého občana. Ať si každý zváží, zda po vyčerpání úspor a všech možností v rodině bude po státu žádat na svoje konto tu nejpotřebnější částku, ve formě bezúročné půjčky. V časech dobrých bude samozřejmostí tento dluh splácet. Musí skončit taktika vyčůránků, kteří přeruší čas na dávkách povinnou docházkou do zaměstnání na nezbytnou dobu a pak se zase vrátí k životu na dávkách. Stav občanského konta nechť se zohlední i při uzavírání stavebního spoření. Není přece možné, aby občan na dávkách měl současně stavební spoření a "zhodnocoval" peníze z dávek na kasírování státního úroku. Stav a průběh konta by měl být i kriteriem pro výměru výše