trochu reality by to chtělo

Shodou okolností je dnes na idnes rozhovor s panem Hessem, kterého tam vydávají za "otce" babyboxů. Je kolem tohoto bohulibého zařízení tolik šumu, až oči přecházejí. Babyboxy (snad) vynalezl papež Inocenc II (nepletu-li se v dějinách) někdy kolem roku 1120. V celkem nezměněné podobě, říkalo se tomu tenkrát torno, vydržely až asi do roku 1950, kdy bylo zrušeno v Havaně na Kubě poslední. Angažoval se v této věci například i Napoleon Bonaparte, který nařídil jedno torno v každém departementu. Historie zařízení je dosti neslavná, dokazuje se například, že zřízení torna obvykle vedlo k nárůstu počtu odložených dětí. Odborníci, kupříkladu nedávno zesnulý profesor Matějček, byli v té věci jednoznačně skeptičtí. Takže nakonec: úvahy o nějakém novodobém českém specifiku jsou docela mimo mísu, opět jsou vynalezena a diskutována jablková povidla.

jasné, článek od chlapa

Je vidět, že článek i předchozí příspěvky psali chlapi, navíc dobře situovaní. Ona slečna dávala dítě do babyboxu s vědomím, že ho nejspíš v životě už neuvidí, ale dělá to pro jeho dobro. To chlap nemůže nikdy pochopit. Neumíte si představit tu beznaděj, když nemůžete svému jedinému dítěti ani nejzákladnější zázemí. Myslím si, že by měla dostat šanci, pokud jí nepomohla rodina ani azylové domy (stát). (stát).

Ale o tom přece autor mluví

Autor přece dost jasně píše, že tohle je právě to šílené riziko dnešní doby.

Dřív, když člověka "odvrhla" jeho rodina, byl téměř ztracený. A naopak, rodiče se velmi snažili vštípit svým dětem úctu k rodičům, protože věděli velmi dobře, že jednou budou odkázáni na své potomky, aby důstojně dožili.

Dnes? Sociální dávky, důchody vdovské i sirotčí, azylové domy, domovy pro děti a mládež, drop-iny apod. znamenají v konečném důsledku jen to, že pro nás není takovým morálním dilematem někoho "vyhodit na mráz".

Říkáme si "Však mají důchod, tak proč bychom své rodiče navštěvovali a pomáhali jim, jen ať se postarají sami."

Takže otázka zní -- jak se to stalo, že ona slečna měla již sedmiměsíční dítě a teprve teď zjistila, že je v existenční nouzi, a neměla se na koho jiného obrátit? Kde jsou rodiče, sourozenci, kde je k sakru otec dítěte? Co se přesně změnilo v průběhu těch sedmi měsíců před babyboxem, proč svou situaci nevyřešila během devítiměsíčního těhotenství? To nebyl čas udobřit se s rodiči, pokud s nimi byla rozhádaná? Nebyl čas zjistit, kdo je otcem dítěte, a přinutit ho, aby se k věci postavil zodpovědně?

Babyboxy můžou v konečném důsledku znamenat, že děvčata budou k rozhazování nožek přistupovat ještě lehkovážněji, než to dělají dnes, vždyť máme "Pills After", "Lehkou interupci", "Normální interupci", "Babyboxy" a "Děcáky", to je přece tolik možností, jak se problémů zbavit, tak proč být zodpovědná...

Skvěle vystiženo

Přesně to popisujete. Jen kdyby matka po odložení dítěte do babyboxu už v žádném případě neměla možnost dítě dostat zpět, mohla by existence babyboxů plnit tu chválihodnou roli, ke které jsou určeny. V opačném případě je to jen podlá volba nejkratší cesty k sociální pomoci. Od toho tu jsou ale jiné nástroje, sociální služby,různé charity fondy a co já vím, ale určitě ne boxy na novorozence.

Vynikající článek

Děkuji za rozumnou úvahu. Výborně napsáno. Není co dodat. Jakékoli další úvahy o devalvaci hodnot a další patří někam jinam ... kéž by do zákonodárných orgánů ...