20 kroků, jak změnit Česko k lepšímu

1. Vyměnit politiky

Osmaosmdesát procent lidí je nespokojeno s českou politikou a z toho pramení celková nálada ve společnosti. Jen za to, co předvedli letos, by si vetšina českých politiku zasloužila doživotní zákaz činnosti. Jak ale zmenit ceskou politiku, prolezlou korupcí, soustředenou jen na sebe a nemající žádnou vizi? Nevolit ty, kteří nás do tohoto stavu přivedli - třeba i celé strany. Vyjádřit občanskou nespokojenost hlasitěji - treba i demonstracemi. A dostat do politiky skutečnou elitu spolecnosti, třeba i za cenu, že politici budou podstatně lépe placeni než dnes. Je to naivní? Ne, nutné.

2. Vykořenit korupci

Česko je až 52. v mezinárodním žebříčku vnímání korupce, je to mor ceského byznysu a politiky, bere lidem motivaci. Jedním z kroku, jak s ní bojovat, je maximální otevrenost - všechny verejné zakázky by mely být zverejneny na internetu. Príklad ze Semil: díky otevrenosti místní rozpocet šetrí na verejných zakázkách až 25 procent. Politici musí být povinni zverejnovat majetková priznání na internetu a ta jsou verejne prístupná.

3. Dát vládě silnější mandát

Od roku 1996 provází každou vládu nestabilita a žádná vláda není schopna prosadit jasný program. Cesko musí zmenit volební zákon tak, aby produkoval silnejší vetšinu v parlamentu. Vetšinové prvky by mely být výrazne posíleny, funkcnejšímu parlamentu by pomohl lichý pocet poslancu ci bonus pro víteze. Politikum by to zároven umožnilo pracovat na déledobejších vizích a strategiích pro zemi.

4. Zlepšit vzdělání

Modla uplynulých let, mít co nejvíce vysokoškoláku, musí být vystrídána snahou o co nejvyšší kvalitu vzdelání. K tomu pomuže zavedení školného, které zvýší motivaci i možnost zaplatit nejlepší profesory. Ve svetovém žebrícku univerzit figuruje nejlepší ceská škola - Karlova univerzita - až na 229. míste, CVUT na 394. Pritom Holandsko má v první stovce dve univerzity, Švédsko též, Dánsko zastupuje na 51. míste univerzita Kodan. Lépe než my jsou na tom z menších státu Finsko, Norsko, Recko, Belgie i Rakousko.

5. Poslat víc studentů do ciziny

Cesku nejvíc prospeje, když mladá generace získá vetší možnost studovat a pracovat v zahranicí. Ve srovnání napríklad s Polskem máme velký handicap v poctu lidí, kterí studují ci pracují venku - u nás jen tri procenta vysokoškoláku studují v zahranicí. Stát by mel financovat možnosti úplného ci cástecného studia v zahranicí a podporit výuku jazyku.

6. Vyjasnit si dlouhodobou vizi

Kupte si přímotopy, bude levná elektřina, radil stál lidem v 90. letech. Když zdražila, vrhly se obce za podpory státu na budování plynových přípojek. Teď zase velké peníze míří na tepelná čerpadla či peletkové kotle. Tak je to v Česku skoro se vším. Budou jaderné elektrárny a kde? Padnou uhelné limity? Kde budou dálnice a kde stačí rychlostní silnice? Kolik je třeba univerzit? Kolik vysokých škol? Jak bude organizován vědecký výzkum? Jak bude fungovat zdravotnictví? Co důchody? Politické strany žijí ve čtyřletkovém cyklu. Chybí vize rozvoje republiky. Úkol pro nepolitický orgán podobný ekonomickému NERVu.

7. Definovat národní zájmy

Česko musí mít jasnou představu, jak se bude bránit evidentním snahám Ruska o ekonomické ovládnutí klícových energetických odvetví. Cesko si také musí vybudovat konstruktivnejší pozici v rámci Evropské unie. Jasná orientace na vazbu se Spojenými státy by mela být dalším pilířem zahranicní politiky.

8. Omezit vliv státu

Byrokracie v podnikání, v přiznávání daní, v jakékoliv aktivitě v Česku je pořád příliš velká. I proto jsou lidé pasivní. Stát by měl ještě snížit přímé daně, zjednodušit další odvody, zrušit daňové výjimky, zjednodušit pravidla pro podnikání a omezit formální povinnosti, kterými zatěžuje své občany. Daňová kvóta na úrovni 36 procent je v EU pod průměrem, ve srovnání se světem je však vysoká.

9. Zastavit zadlužování

Zatím máme sice šestý nejmenší celkový dluh v EU, zadlužení ale roste raketovou rychlostí a trend je jeden z nejhorších v Evrope. Již ohrožuje chod státu i obcí. Schodek rozpoctu je letos na úrovni 6,6?% HDP. Reformou musí projít predevším sociální a mandatorní výdaje, které (včetne důchodů) pohlcují přes polovinu rozpočtu. Bez reforem nemáme šanci přijmout euro, kvuli zadlužení a neplnení maastrichtských kritérií nevystřídá korunu dřív než v roce 2015.

10. Změnit důchodový systém

Výplaty důchodů jsou největším problémem státních financí – už letos si na ně musel stát vypůjčit 33 miliard korun. Situace se bude zhoršovat, je nutné systém změnit. I kvůli tomu, že ten dnešní je nespravedlivý, rovnostářský a nedokáže zajistit slušnou životní úroveň a dobré postavení seniorů ve společnosti. Na důchody bude nutné spořit víc ze svého a děti mohou například část svých daní posílat přímo rodičům.

11. Lépe využít peníze z Evropské unie

Španelsko a Portugalsko jsou příkladem civilizačního skoku díky penězům z EU, které vlády nasypaly do silnic, rychlé železnice nebo letišt. Jasné dlouhodobé plány výstavby, které Česko postrádá, umožnily čerpat maximum možných příspevku z Bruselu. O něco podobného se nyní snaží Polsko, které spolu se silnicemi staví třeba i sítě optických kabelů. Vytvoří se tím základna, která umožní rozvoj dalších odvětví, byznysu, vědy i vylepší životní standard.

12. Zlepšit podmínky pro vědce

Čeští vědci sice patří v mnoha oborech ke světové špičce, ale ve srovnání se svými zahraničními kolegy mají k dispozici zoufale málo peněz. Politici ani po dvaceti letech nezměnili systém, kdy všichni vedci dostávají stejně prostředků. Průmerní i výjimeční. Byznys nemá mnoho možností, jak spolufinancovat konkrétní výzkum. Příkladem muže být Finsko, které před lety pustilo do vědy soukromé investory, tamní politici finance nasměrovali do užšího výberu vědeckých oborů a výsledkem je Nokia, která dnes táhne celou finskou ekonomiku.

13. Úřady přesunout na web

Jsou země jako treba Estonsko, kde se dá přes internet i volit. V Česku ale podobné snahy zatím končily spíše nezdarem. Když začátkem listopadu spustily úřady projekt datových schránek, zkolabovaly počítace na soudech. Kvalitní systém elektronické komunikace mezi státem a jeho občany výrazne šetrí čas podnikatelu a peníze státu, který nepotrebuje tolik účedníku. Po prvních pokusech vlády Mirka Topolánka to dnes ale vypadá, že státní e-projekty půjdou znovu k ledu. Kvuli krizi politici odložili například zavedení elektronických občanek.

14. Prezidenta volit přímo

Přímá volba prezidenta, ale i starostů nebo hejtmanů, by přinesla jasnejší mandát a zamezila zákulisním machinacím politických stran. Milan Jančík, kterého odsunuly preferenční hlasy na hranici volitelnosti, by nikdy nebyl starostou Prahy 5. Přímo volení prezidenti - třeba v Polsku a na Slovensku - mají silnejší mandát, i když ústavní pravomoci jsou srovnatelné s těmi, které má prezident ceský. Zejména v Polsku prezident po roce 1989 tradične funguje jako protiváha vládě a často předkládá alternativní politická řešení problému.

15. Dostat lobbing pod kontrolu

Podnikatelsko-lobbistické skupiny mely v minulém roce přístup k citlivým informacím o veřejných soutežích a státních dotacích a využívaly nestandardních praktik od lobbismu na hraně zákona, klientelismu až po klasickou korupci. To říká zpráva tajné zpravodajské služby BIS za rok 2008. V Česku se zájmovým skupinám mimořádne daří přes politiky prosazovat své zájmy. A politikům to prochází. V Česku totiž tragicky chybí jinde naprosto bežná pravidla pro lobbing. Poslanci mnohokrát, naposledy v říjnu, odmítli zákon, který by je nutil přiznávat, s jakými lobbisty a o čem jednali.

16. Ukončit policejní čistky

Každoročne varuje BIS pred bujením korupce, narustající hospodářskou kriminalitou, neprůhlednými státními zakázkami či prorůstáním organizovaného zločinu do státní správy. Příslušné policejní útvary jsou ale dlouhodobe decimovány, například finanční policii slavně zakládal Stanislav Gross a po dvou a pul letech ji zrušil Ivan Langer. Přitom zapracování detektiva specializovaného na ekonomické delikty trvá nejméně pět let. Úspešnost policie je tak stále nižší, u hospodářské kriminality letos spadla na 43 %.

17. Usnadnit policii boj s korupcí

Policie v boji s korupcí i hospodářskou kriminalitou jednoznacne prohrává. I proto, že se politici dosud nerozhoupali k tomu, dát jí do rukou účinnější nástroje. Dva konkrétní návrhy přinesl NERV - whistleblowing (ochrana oznamovatelů korupčních praktik) a zavedení institutu agenta provokatéra pro případy podezření z korupce. Pomoci by mělo zrušení tzv. akcií na doručitele, zavedení trestní odpovednosti právnických osob a tzv. černá listina firem, které v minulosti pri veřejných zakázkách podváděly.

18. Odpolitizovat státní správu

Politické strany mají neúměrný a často i zhoubný vliv na to, kdo bude na nejvyšších místech úřednické hierarchie. V praxi po volbách přichází personální "noc dlouhých nožu", a to na úrovni státu, krajů i měst. Česko je jedinou zemí EU, ve které neplatí služební zákon, který vymezuje práva a povinnosti úředníku. Skončit by mělo i trafikaření v polostátních podnicích, jehož výsledkem jsou neprůhledné tendry, předražené dálnice nebo ČSA na pokraji krachu.

19. Odpolitizovat televizi

České veřejnoprávní vysílání stále více a více svírá stranická kuratela. Například na Českou televizi „dohlíží“ exposlankyně KSČM, exporadce Jiřího Paroubka či exmluvčí Prahy 5, ovládané ODS. O šéfovi veřejnoprávního média pak nerozhoduje předložená vize či ekonomičnost projektu, nýbrž schopnost zalíbit se v partajních ústřednách. Již několikrát neprošel návrh, aby radní byli voleni i senátory, případně jejich část jmenoval prezident. Řešením do budoucna by byl přímý vliv například církví, odborů či velkých občanských sdružení.

20. Postavit Kaplického knihovnu

Chobotnice od architekta Jana Kaplického je nejlepším symbolem české uzavřenosti a malosti posledních let. Projekt vyhrál mezinárodní architektonickou soutež, nestaví se ale po zásahu politiků, kterým se "nelíbí". Hlavní roli v tom hraje politická ješitnost a fakt, že se tak velký projekt odvažuje někdo vybrat bez účasti místní podnikatelsko-politické mafie.






Máme se tak, jak si zasloužíme. Takže celkem dobře, ale víme jedno - mohlo by být mnohem lépe. Česko je zrovna v době listopadového výročí v poněkud pesimističtější náladě. Kdo a proč nám náladu kazí, dobře ilustruje anekdotická situace z koncertu, který na oslavu dvaceti let svobody pořádal Václav Havel. Kostel svaté Anny byl rozdělen na místa pro sedící a stojící hosty. Mezi stojícími byli téměř všichni někdejší studentští vůdci i nejbližší spolupracovníci Václava Havla z doby revoluční. Mezi sedícími naopak třeba někdejší vysocí svazáčtí funkcionáři, tentokrát v dresu sponzorských firem. Tohle na slavnostní náladě nepřidá, zvedá se z toho žaludek. Jen to dokresluje, kam to zdejší politika a byznys dotáhly. Do situace, kdy je všechno možné, pravidla neplatí, všechno je relativní a morálku nám do toho netahejte.

Politika v naší zemi sama sebe letos znemožňovala v přímém přenosu celý rok. Italští podnikatelé popisují situaci v Česku jedním slovem - mafia. S kým se zastavíte na kus řeči o byznysu, každý vám řekne, jak moc mu vládne korupce, obzvlášť, když ho financuje stát či obec - tedy naše vlastní peníze.

Politická a podnikatelská elita, zejména ta přisátá k penězům vybraným z našich kapes, se vejde do jediného pražského baru a není na ni zrovna radostný pohled. Tady každý hned pochopí, proč politika letos zmrazila sama sebe i úsměv na rtech všech, kteří by rádi slavili dvacet let svobody. Jedinou její vizí je vlastní moc a peníze z ní plynoucí.

Ano, jistě, takoví jsou politici všude. Málokde to ale dotáhli tak daleko, že to bije do očí. Kde každý, kdo přijede z ciziny, tuhle věc hned vidí a odhalí, kde to každý, kdo tady žije, pracuje a podniká, cítí ve všech kostech. Naše země je zrovna v tuto chvíli v poněkud hybernovaném stavu a nikam nemíří. Velké cíle jsou naplněny a najednou chybí vize, co dál.

Nabízíme dvacet bodů, které by z Česka udělaly lepší místo k životu. Místo, kde se budeme mít lépe než teď. Optimistický závěr: Tohle máme ve svých rukou, záleží jen na nás.





Lidi jsou nespokojení? Musí se starat!

Hlavním důvodem nespokojenosti je, že se strany a politikové nezajímají o blaho země, ale jen sami o sebe. Na tom není nic divného, pokud jim ta "země" neustále nepřipomíná, co je jejich práce, co se od nich očekává. Připomínat jim to může jenom hlasy svých obyvatel, kteří ovšem dávají přednost státotvornému mrmlání po hospodách. Občanská angažovanost je jediným nástrojem proti zvlčení politiků ve všech demokratických zemích. Na západě nejsou politikové slušnější, ale občané jsou tam zkušenější a také připravenější při každém zdání nějakého nešvaru začít řvát. U nás se takový přístup bohužel považuje za kverulantství.





- je to informační politika

Pokud by média dodávala fakta způsobem, ze kterého by většina byla schopna sestavit realitu, věřte mi, že by tento stav dlouhodobě udržet nebylo možné. V dnešní informační lavině kolektivně sdílených stupidit, nalézat věci podstatné a souvztažné - nemá průměrný pracující člověk šanci.
Na zapade, kdyz politik udela neco proti zakonu, tak je behem jednoho dne vyhozen ze strany nebo ministerstva.
V ČR neco udela proti zakonu a jeste se smeje, ze to tak nemyslel....viz posledni pripad JUDr.Benda - stalo se neco neco, ze fixloval s doktorskou praci ? Vratil penize na ktere nemel narok ? Odpovedel do televize, ze si tu zkousku zopakuje..... Je to normalni v zapadni zemi ? U nas sedi dal v parlamentu a je to vse OK !!!

Je to cele o zodpovednosti !!! Nema ji prezident, nema ji politicka strana, nemaji ji pak obycejni lide...





Zkazena moralka je jak u prezidenta

Zkazena moralka je jak u soucasneho prezidenta tak u novinaru.

Prezident se podilel na privatizaci, ktera nedopadla dobre a nenese za to zadnou zodpovednost, proc ? Proc by mel ? Jeste se smeje, ze to udelat jinak neslo...

Novinari informuji lid zkreslenymi informacemi, zamerne zpravy upravuji tak, aby sokovali, vyvolali napeti, cim vic paniky tim lepe. Vse je v poradku, nikdo je nekontroluje.




v zemi, kde si lide zvoli jako vrcholne politiky zkrachovaleho obchodnika s kotelnami a byvaleho ekonomickeho namestka z nejhorsiho bolsevickeho bordelu, ci kde je ministrem financi clovek, ktery nikdy nepracoval a jehoz nejvetsi akademicky vykon predstavuje padesatistrankova prace o dejinach socialnedemokraticke strany v ceskoslovensku, tam je dozajista neco v neporadku.



Trhani listu zla

S vetsinou bodu se da souhlasit. Pominu-li navrhovanou zmenu smeru rektalniho alpinismu a Kaplickeho zajimavy, ale naprosto neintegrovatelny vytvor, je to seznam aktualnich problemu. ALE NENI TU ANI SLOVO O PRICINE. Tohle jsou nasledky, pricina je rozbiti zakladnich moralnich hodnot a krestanskeho zakladu spolecnosti. Dokud budou lide vyznavat: "Kdo nekrade, okrada rodinu.", budeme narodem zlodeju na vsech urovnich. Clovek, ktery se nerozpakuje ukradnout krabicku hrebiku (za ~50 Kc), ukradne i 50 miliard - pokud bude mit prilezitost. To je problem!!! Je jedno jestli se krade v malem a lze treba jen pri nevere doma. Clovek, ktery tyhle praktiky povazuje za normalni je predurcen byt zlodejem a podvodnikem pokud bude mit prilezitost.

Urcite je dobre brat zlodejum prilezitosti a pracovat na pruhlednosti statniho aparatu. Ale daleko dulezitejsi je snizovat pocet zlodeju. A to lze pouze vstepovanim moralnich zasad. A TADY HRAJE NEZASTUPITELNOU ROLI OSOBNI PRIKLAD. Takze pratele, jdeme prikladem a neprimejme moralni kompromisy pro kratkodoby zisk.



Morálka

Morálka, ohleduplnost vůči druhým, skromnost, odpovědnost...
Každý nadává, chce po státu další dávky. Ale otázka zní: "Co jsem udělal pro stát a co pro něj můžu udělat?" Třeba: začít chodit do školy, studoavt jazyky, šetřit na správném místě - podporovat místní firmy.



Re: Dvacet kroků, jak změnit Česko k lepšímu

Moralka, ohleduplnost, skromnost, odpovednost - to jsou vsechno veci, ktere jsou primo ovlivnovany soucasnym socialistickym systemem. Otazka vubec nestoji "co jsem udelal pro stat?". Proc bych mel delat cokoliv pro stat? Stat je v primem rozporu s odpovednosti a moralkou.

Nekolik prikladu:
1/ vandalismus - vetsine lidi je uplne jedno. Proc? Nemaji pocit, ze nasledky plati oni, ale stat. Kdyby lide platili dane primo obci (bez prerozdelovani z centra), meli by daleko vetsi pocit, ze jim obecni majetek "patri".

2/ moralka, ucta k rodicum, ke stari - dnesni situace: lide se domahaji penez od statu, chteji, aby primarni pomoc a duchody dostavali od statu. Proc? Po celou historii hledali lide pomoc u svych bliznich, nyni je jim to krajne trapne. Pomoc a penize zadaji radeji u anonymniho statu, dusledek to ma ten, ze clovek nepotrebuje vychovavat sve deti, protoze je ve stari z ekonomickych duvodu nepotrebuje. At lide primarne plati duchod svym pribuznym a bude po problemu, zaroven to bude propopulacni a prorodinna politika jak hrom.

3/ korupce - vice nez 50 % penez, ktere clovek vydela, putuje do systemu, kde je porcuje nekolik vyvolenych. Lide si ani neuvedomuji, ze vydelaji vice nez dvojnasobek castky, nez se ktera jim nakonec zustane k utrate, ani si neuvedomuji, ze jsou to jejich penize. Rozciluji se nad smesnymi poplatky u lekare, pritom mnohonasobne vyssi castky odevzdaji zcela dobrovolne a je jim v podstate jedno, co se s nimi stane. Zmenme system vyberu dani a odpovednost lidi nasobne vzroste.







Skutečné problémy naší země

1. Korupce, klientelismus, zneužívání veřejných financí - jedná se o existenci loupežnické mafie, kterou tvoří politikové, lobbisté, úředníci s kulatými razítky a majitelé velkých firem či nadnárodních společností. Získávání státních zakázek je doprovázeno úplatky, které jsou de facto hrazeny z veřejný peněz. Pokud je např. reálná hodnota státní zakázky 1 miliarda korun, tak se navýší na 1,25 miliardy a těch 250 miliónů si mezi sebou rozdělí výše jmenovaní loupežníci. Mnohdy se to děje legálně prostřednictvím "sponzorských darů," jindy ilegálně. Státní rozpočet tak přichází o peníze a šetřit se musí jinde - na nemocných, rodinách s malými dětmi, na omezování sociálních služeb pro invalidy a nemohoucí apod.

2. Justiční mafie, nefunkční soudy a policie - při vyšetřování závažné hospodářské činnosti (např. kauza Čunek, OKD a další) přeruší justiční mafie vyšetřování či zakáže státnímu zástupci, aby se odvolal proti rozhodnutí soudu v kauze tunelování. Soudy nepracují tak, jak měly, volat policii k nějakému méně závažnému činu je zbytečné. Pokud dnes dojde k dopravní nehodě a viník ji nenahlásí pojišťovně, pak není žádný prostředek k tomu, aby se poškozený domohl peněz. Jedině zdlouhavým soudním řízením.

3. Úroveň politické kultury - politici jsou dnes vnímáni velmi negativně a s opovržením. Dochází k zhrubnutí politické kultury, politici se chovají na úrovni IV. cenové skupiny. Jsou aktivně zapojeni do gigantické hospodářské kriminality a vnímáni jako loupežníci. Prezident republiky pohrdá Ústavním soudem, premiér, jehož předvolební hesla jsou plná morálky a rodinného života, žije se svou konkubínou a ani se nerozvede.

4. Trapné výmluvy na komunistickou minulost - po dvaceti letech už přece není možno svádět špatný morální stav společnosti na „dědictví totality”. S tím velice souvisí neustálý falešný „boj s nebezpečím komunismu”, který jen odvádí pozornost od viníků současných problémů.

5. Manipulativní žurnalistika - příliš mnoho novinářů a komentátorů píše neobjektivně a jejich snahou je přizpůsobit skutečnost, o které píší, svému již předem zformovanému politickému názoru. To je pokleslá forma žurnalistiky, zneužití svobody slova, a ony novináře (bohužel se mi zdá, že je jich většina) lze označit spíše za propagandisty, píšící takto buď z vlastního přesvědčení, nebo možná i z jiných důvodů. Bohužel se zdá, že de facto tady vlastně působí jakási sofistikovanější forma cenzury, resp. autocenzury – výsledek je ale docela podobný, jako kdyby fungovala cenzura klasická. Kdy se u nás objeví skutečně „moudří” novináři, kteří se svojí profesionalitou a objektivností vyrovnají třeba kolegům z BBC?