Potrefené husy rády poučují druhé
Předpokládám, že každý, kdo se profesionálně věnuje regulaci kapitálového trhu, hleděl s otevřenými ústy na průběh veřejného slyšení, které v Kongresu Spojených států organizoval předseda Komise pro
vyšetřování krize Phil Angelides.
Při výslechu šéfa Goldman Sachs Lloyda Blankfeina totiž vyšlo najevo nejen to, že významná část peněz, kterými americká vláda podpořila na podzim 2008 hroutící se pojišťovnu AIG, okamžitě proplynula
z této finanční instituce k jednotlivým investičním bankám, mimo jiné i do Goldman Sachs, (a to tak, že banky neutrpěly de facto žádné ztráty na daných finančních instrumentech). Ale též, že tato
firma přistupovala poněkud zvláštně i ke svým zákazníkům. Banka totiž na jedné straně strukturovala a následně prodávala deriváty, jejichž podkladovými aktivy byly dnes již slavné hypotéky, a tyto
nákupy svým klientům doporučovala jako bezpečné, aby o několik pater níže jiní zaměstnanci téže banky otevírali na trhu tzv. short pozice, tj. spekulovali na okamžitý pokles hodnoty těchto cenných
papírů.
Jinak řečeno, banka investovala svoje peníze v sázce na pokles, a současně prodávala svým klientům stejné papíry za plnou cenu a ubezpečovala je o bezrizikovosti investice. Blankfein postup hájil
argumentací, že banka má právo působit na obou stranách trhu, a dále že kupující byli zkušenými investory.
Co mne na historce zajímá z hlediska tohoto sloupku, není pocit, že chovat se tak obchodník na našem trhu, bude ve správním řízení dosti složitě hájit svoji licenci, ale spíše fakt, že lidé, pro něž
jsou obdobné postupy standardní a obvyklé, mají současně naprosto nezměrnou touhu poučovat druhé o tom, co je morální a co není.
V českém obchodním a politickém světě jsou, a o tom není sporu, mraky špinavostí a situace se spíše horší, než zlepšuje. Nicméně, a to už říkal věhlasný profesor Jaroslav Weyr, "Češi nekradou více
než jiné národy, ale hlasitěji se z kradení navzájem obviňují". Takže nevěřte, že v zemích, které se nám rády předvádějí jako vzory ctnosti a morálky, je to nějak podstatně lepší. Ostatně každý, kdo
sledoval soud s Michailem Chodorkovským, nemohl mít iluze, že toto řízení bylo nějakým spravedlivým procesem.
Akorát jsem pak nechápal, jak je možné, že jeho firmu, řádně kotovanou na světových trzích a částečně tudíž spoluvlastněnou západními investory, mohl ruský stát bez okolků celou zabavit, majetek z ní
přebalit a bez problémů prodat podruhé. Na těch samých burzách často těm samým investorům, a to za nadšené spolupráce světových investičních bank a věhlasných právních firem.
Proto raději usilujme o pořádek v naší zemi kvůli sobě samým, a ne kvůli těm druhým. Bude to jistější.
Radek Pokorný
advokát Pokorný, Wagner & spol.