Zde měl pan Janota vytvářet balíček

v podivných "veřejných" zakázkách, v porcování medvědů a nařízení, aby politici rozporcované medvědy zaplatili ze svého (mají z čeho), nutit tzv.neúspěšné podnikatele, aby zaplatili dluhy za své podnikání "každý podniká svým jménem na své riziko"a nenutit dań. poplatníky, aby za ně platili jejich dluhy, dále donutit ty, kteří porušují zákony, aby platili za své přestupky náklady na policii, st. zástupce, justici a hlavně za pobyt ve vězení a ne abychom to za ně platili my, kteří se chováme slušně a výsledky naší práce jsou zneužívány na tyto platby.





Co je zdrojem vaší síly?

Když tuhle otázku pokládám vůdčím osobnostem, obvyklou odpovědí bývá jen prázdný pohled. Důvodem pro tuto reakci je možná skutečnost, že si vůbec neuvědomují, že jejich odpověď v jedné větě shrne to, kdo jsou, jak kvalitním jsou vůdcem a jak jsou naladěni na 21. století.

Odhaduje se, že zhruba osmdesát procent lidí ve vůdčích pozicích tvoří "alfa" osobnosti - jsou motivováni a odhodláni udělat cokoli, aby rychle dosáhli úspěchu. Uvažování těchto lidí má podobu rovné přímky z bodu A do bodu B - identifikuj problém, identifikuj řešení a pak BUM! Proveď to! Jedem!

Fakt je, že tento styl vůdcovství je zvláště účinný, pokud se nacházíte v hořící budově nebo v ponorce, do níž najednou začalo zatékat. Hasič a velitel ponorky v ní zastávají určitou funkci a hodnost, která je zdrojem jejich vůdcovské síly, autority. V nastíněné mezní situaci mají pravomoc na vás dokonce křičet a vám to ani nevadí, protože jde o vaše přežití.

Pokud však nejste v hořící budově nebo proděravělé ponorce, pak tento styl vůdcovství nepřináší dlouhodobé, udržitelné pozitivní výsledky. V uplynulých dvou třech desetiletích se tomu říkalo vůdcovský model studené války. Tento model svou sílu a autoritu odvozuje od hodnosti a titulu v rámci organizace.

Před lety byly zdrojem či symbolem této síly například velké živé rostliny v kanceláři, dostatečně tlustý koberec na podlaze (musel být tlustší než ten na chodbě) nebo masivní dřevěný pracovní stůl (ten se považoval za něco víc než kovový). Protože tyhle věci byly na první pohled zřejmé, nebylo pochyb o tom, kam kdo v hierarchii patří, a bylo jasné, že osoba s dřevěným stolem, velkou květinou a tlustým kobercem má také ty nejlepší nápady a schopnost pohotového pozorování.

Ti s kovovým stolem, ošoupaným kobercem a umělohmotnými květinami měli pak to štěstí, že mohli souhlasit se vším, co šéf říká, pozorně naslouchat jeho vtipům a - co je nejdůležitější - dělat to, co jim řekne. A hned!

Mnozí dnešní generální ředitelé a vůdčí osobnosti na dalších úrovních bohužel nečetli oběžník, kde se psalo o vůdcovství pro 21. století: titul a postavení jako zdroj síly nikdy neměly menšího významu, než je tomu dnes.

Bývalý prezident Bill Clinton to výstižně shrnul, když mluvil o úkolech stojících před americkou zahraniční politikou: "Měli bychom se snažit, aby o nás svět věděl díky silnému příkladu ostatním, a nikoli díky příkladné síle." A to, vážený čtenáři, vážená čtenářko, vystihuje opravdový, udržitelný zdroj síly a autority ve světě businessu 21. století.

Chcete mít silný dopad na ty, které máte za úkol vést? Chcete, aby lidé poslouchali každé vaše slovo a byli připravení, ochotní a nadšení jednat, když to budete potřebovat? A vezměme tuhle úvahu o krok dál: chcete, aby na vás jako vůdce byli hrdí a chtěli pro vás pracovat?

Lidé v dnešním vysoce konkurenčním světě ve vůdcích obvykle hledají to, co dosud nenacházeli - autenticitu, integritu a příklad. To je motivace, která jim umožní dosáhnout nečekaného výkonu a dlouhodobě udržitelného nasazení. To jsou odlišující prvky schopnosti udržet si talentované lidi a vůdcovství v 21. století.

Nemusíte být generální ředitel nebo vést velkou skupinu lidí, abyste tento typ vůdcovství prokázali. Možná totiž právě tohle jednání představuje to, co vás odliší od druhých a zajistí vám povýšení do řídící funkce nebo křesla generálního ředitele.

A jaký typ vůdce že jste vy?


Pepper de Callier
předseda Bubenik Partners


Pořiďte si řidičák na počítač

Než dostanete řidičský průkaz, musíte se leccos naučit a také složit zkoušku. Povinným minimem je znalost dopravních předpisů a základní dovednosti řízení vozu. U osobního počítače se samozřejmě nic podobného nevyžaduje, přesto se dá vymezit suma základních znalostí, jež by si měl každý osvojit - ve vlastním zájmu. Hlavní důvod je ten, že i počítačem lze dnes natropit dost škody, především sobě.

Patrně to první, co by se měl začínající uživatel naučit, je bohužel také jedna z těch obtížnějších věcí: zásady bezpečnosti. K těm patří nejen správně nastavený antivirus a firewall - o to by se tak jako tak měl postarat odborník - ale především rozumné chování.

Které maily máme ignorovat? Kde jsou zrádné oblasti na webu? Pro začátek je dobré si zapamatovat, že banka vám nikdy nepošle žádný mail a pokud to tak vypadá, jde vždy o podvod; že nabídky výhodných finančních transakcí přicházející od tajemných osob z druhého konce světa jsou rovněž pokusem o podvod; že na odkazy v nevyžádaných mailech je lépe neklikat; že v pochybnostech je nejlépe nedělat vůbec nic a zeptat se někoho, kdo se vyzná lépe.

Co všechno je dobré s počítačem umět? Na prvním místě prohlížení webu a umět používat elektronickou poštu - to je to nejsnazší a nejužitečnější, není třeba studovat, rychlejší a snazší je odkoukat a vyzkoušet. O pokročilejších možnostech e-mailu včetně propojení s kalendářem už nemusí být na škodu si něco přečíst.

Další univerzální a víceméně životně nutnou dovedností je dnes práce s kancelářskými programy: texty, tabulky, často i prezentace. Může jít o známý balík programů Microsoft Office nebo o jakýkoli jiný, třeba Open Office nebo NeoOffice, které jsou ke stažení zdarma. Tady se už zpravidla vyplatí investovat do dobré učebnice nebo do kursu.

Napsat dopis nebo sečíst v tabulce několik sloupců čísel zvládne každý sám od sebe, ale kancelářské programy dovedou mnohem víc a mohou ušetřit mnoho času a práce - když víte, jak na to.

Namísto dalších specializovanějších znalostí je většinou dobré napřed obětovat trochu úsilí na pochopení obecnějších principů fungování počítačů a internetu. Jisté minimum technických znalostí sice není nezbytně nutné, ale s autem se také jezdí lépe a bezpečněji, znáte-li víc než pedály, volant a nádrž na palivo.

U počítačů to znamená hlavně chápat organizaci digitálních dat - soubory na disku, formáty obrázků a videa, zálohování, nastavení hlavních funkcí a voleb operačního systému. Stejně tak je vhodné seznámit se s fungováním internetu - typy připojení, nastavení prohlížečů a jejich doplňků, šifrování dat, pokročilejší vyhledávání pomocí logických výrazů. Opět lze doporučit jak dobrou knížku, tak vlastní experimenty.

V každém případě je pozoruhodné, v jak malé míře se ohromné schopnosti digitálních technologií skutečně využívají.


Petr Koubský
IT analytik



Absurdistán po česku

Laik žasne, odborník se diví. Pan vrchní hygienik, bojovník za očkování vakcínou na pandemickou chřipku, onemocněl pandemickou chřipkou, protože sám nebyl očkován. Docela náhodou totiž měl být očkován až za dva dny, ale teď už je pozdě.

Teď už bude mít vytvořeny své vlastní protilátky a očkování už nebude v případě vyhlášení povinného očkování potřebovat. Tedy pokud nemoc přežije.

Ta strašlivá choroba totiž straší naše vrchní strážce zdraví tak, že vymýšlejí a připravují krizová opatření, v rámci kterých původně chtěli dokonce povinně naočkovat celou armádu včetně jejího vrchního velitele, pana prezidenta, známého svým naprosto zásadě odmítavým postojem k takovému kroku.

Mezitím se dozvídáme, že nenaočkovaný a tou nebezpečnou pandemickou chřipkou nakažený pan vrchní hygienik, si chodí nakupovat potraviny do blízké samoobsluhy, protože mu, chudákovi, nemá v Praze kdo nakoupit. A roznáší tak mezi potravinami a občany tu děsivou nemoc, která by bez očkování důležitých skupin občanů mohla ochromit fungování celého státu, a která u nás má od prvopočátku už kolem devadesáti obětí, zemřelých ovšem většinou na jiné závažné poruchy zdraví.

(K uvedenému množství mrtvých, které je jinak jistě a bezesporu nesmírně smutné, by ovšem nestranní odborníci museli poznamenat: „Zaplať pánbůh, že tu nyní řádí chřipka pandemická, protože na tu sezónní se běžně umírá daleko více“.)

Prostého občana právě teď musí nutně napadnout záhada, proč nikdy v minulosti, když u nás řádila sezónní chřipka, se nepřipravovala obdobná opatření? Proč nezněly každou půlhodinu ve zprávách veřejnoprávních sdělovacích prostředků děsivé zprávy o daleko vyšším počtu mrtvých? Proč se nikdy nehovořilo o povinném a bezplatném očkování?

Poněkud informovanějšího občana pak ale napadá i další otázka: Jaképak asi jiné vstupní informace mělo polské ministerstvo zdravotnictví, když rozhodlo po zralé (a jak se ukazuje, patrně i daleko kvalifikovanější) úvaze, že nebude na pandemickou chřipku objednávat vakcínu žádnou?

Polsku snad nyní musí hrozit totální kolaps, ochromení a hromady mrtvých. Protože i s odstupem času a po řadě vyhodnocení závažnosti pandemické chřipky trvá naše vrchní zdravotnické velení neochvějně na stavu nejvyšší bdělosti, pohotovosti a na povinném očkování vybrané skupiny obyvatel na písknutí pana vrchního hygienika. Ten ale onemocněl, nebyv dosud naočkován. Nezbývá než mu držet palce, aby tuto chorobu ve zdraví přežil.

Ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích zaznívá ještě jedna podivně skrytá (dez)informace, a to informace ohledně dosavadního využití pandemické vakcíny u nás. Jistě jste i vy slyšeli, že proočkována byla už asi 1/4 vakcín.

Česká republika má objednáno celkem milion dávek. A pokud dobře počítám, čtvrtina z milionu je 250 tisíc. Nicméně proočkováno bylo zatím jen pouze kolem 60 tisíc dávek.

Kdepak je ten renonc? Ten je patrně záměrně velmi dobře ukryt v nenápadném slovíčku, že proočkováno je čtvrtina z DOSUD DODANÝCH vakcín. Pak to číslo sedí a nic proti němu.

Uznejte, čtvrtina je sice málo, ale už se jakž takž dá uznat, že to slušný podíl je. Ale asi by opravdu vypadalo hodně hloupě, kdyby někdo musel otevřeně přiznat, že dosud bylo z celkem objednaného milionu dávek aplikováno pouhých 60 tisíc, tedy celých ŠEST PROCENT ze všech dávek...!