Za dvacet let bude Evropa chudší než Čína
VÍT LINHART. Spolumajitel firmy Atmos, druhé největší továrny na kompresory v Evropě, cestuje po světě a od základu mění firmu. Podle něj v boji s asijskou konkurencí evropští výrobci nemají moc šancí. šancí.

Můžeme si za to sami. Tímhle holým konstatováním komentuje osmačtyřicetiletý Vít Linhart, spolumajitel druhé největší firmy na výrobu kompresorů v Evropě, nynější hospodářskou krizi. Propouštění, propad výroby i části trhů se nevyhnuly ani společnosti Atmos, kterou původně vybudoval se třemi společníky začátkem devadesátých let na troskách někdejší škodovácké fabriky na kompresory.

Vystudovaný strojní inženýr, který dnes řídí v Chrástu u Plzně největší z několika propojených firem Atmosu, přesto udržel více než poloviční podíl na domácím trhu. A mezi sedmi evropskými výrobci kompresorů pro vozidla, tovární haly i stavebnictví je větší už jen belgický gigant Atlas Copco.

Linhart si při debatě o příčinách krize ve světě i na tuzemském dvorku s upřímností někdejšího rockera nebere žádné servítky. To, čemu u nás říkáme krize, podle něj zdaleka ještě krizí není. "Viděl jsem při svých cestách málo zemí, kde se žije lépe než tady. Žili jsme si nad poměry a teď z toho budeme muset poněkud slevit," říká. Nepopírá ale, že potíže k nám dorazily zpoza hranic. Postupně, už od doby internetové horečky "dot - com" a masivních nadhodnocených internetových investic, nekončících očekávanými zisky, ale krachy firem, které nestihly, nebo ani nemohly, vyprodukovat žádnou hodnotu. "Zkrátka celá tahle euroatlantická civilizace začala spotřebovávat sama sebe. Souhlasím s tvrzením, že to vše začalo už tou internetovou bublinou před deseti lety a iluzí, že nemusíme nic produkovat a přesto budeme bohatnout," popisuje.

Asie nám to už brzy vrátí

Sám má s globální "krizí bílého muže" své zkušenosti. Srovnává naši situaci s vlastními zážitky z cest po světě a hlavně asijských zemí. Zemí, které teď naopak startují své ekonomiky. "Mají obrovský tah na branku. A to dokonce i v myšlení řadových lidí. Třeba v Indii mi čerpadlář u pumpy říkal: Jsme stará civilizace, která dočasně spadla v žebříčku dolů. Teď to vám - bílým lidem - ale vrátíme!"

Linhart přitom nepochybuje, že se to "asijskému muži" podaří. "Je jisté, že nám to vrátí. Už jsme skoro prohráli. S Čínou určitě a ta Indie už dotahuje také. Je to jako v závodu ve sprintu. Jeden se snaží běžet stylově a tak, aby si přitom moc nepropotil tričko. Druhý letí za každou cenu. Je jasné, kdo vyhraje," používá svou oblíbenou sportovní terminologii.

Srovnání dokládá i příklady z vlastní branže výroby kompresorů. "Držel jsem v ruce firemní časopisy fabriky na kompresory v indickém Coimbatore. Jsou strašně tlusté a celé na křídovém papíře. A všiml jsem si, že některé projekty, které my tady teprve chystáme, mají oni už hotové. Přitom si vezměte, že Indové nám dnes dodávají odlitky za ceny, za jaké jsme je v Atmosu kupovali od českých dodavatelů v roce 1993. U nás za tu dobu jejich cena vzrostla dvaapůlkrát!"

Začátky byly velké dobrodružství

Ostatně na tehdejší dobu podnikatelských začátků vzpomíná Linhart jako na jedno velké dobrodružství. "To byly doby, kdy si spousta lidí myslela, že když má fabriku, tak je z nich hned fabrikant." S kolegy koupil továrnu v roce 1992 za 60 milionů korun. Skoro celou sumu jim tehdy půjčila banka. Za osm let dostala peníze zpátky. To těžší ale začínající podnikatele čekalo.

Od Škodovky jsme zdědili tři typy, dnes jich vyrábíme čtyřicet. Ale prosadit naši značku i mimo republiku, to byl problém největší. Patnáct let nám to trvalo, říká Linhart. První rok vyrobili v Chrástu 140 kompresorů, teď už jich podnik dodává na sedm tisíc. Pro brzdné systémy a hydrauliku ve vozidlech, pro tovární haly i ty klasické stavební.

Pod Atmos dnes spadají dceřiné firmy v Neratovicích, Olomouci, Brně, slovenské Nitře, ale i v Rusku. A za hranice putuje přes 90 procent produkce téhle továrny, kterou v Chrástu založili před 110 lety pánové Suchý, Jouza a Čáp - tehdy pro výrobu strojů do kamenolomů.

Recept na krizi, které se nevyhnul ani Atmos, je přitom podle Linharta jasný - investovat, reorganizovat a prát se. Znovu se prý rozdávají karty. Za minulé dva roky musela firma propustit stovku z tehdejšího počtu 300 zaměstnanců. Letošek už ale má být pro Atmos, který ročně utrží kolem 1,5 miliardy korun, rokem největších investic. Celkem 45 milionů korun má jít do vývoje a pořízení nových strojů, do změny výroby. "Přijali jsme nové konstruktéry do vývoje. Celá fabrika a organizace výroby se mění. Teď je ten nejlepší čas. Když jste v době konjunktury zavaleni zakázkami, nemůžete tak zásadní reorganizaci dělat," říká. Sám přitom tvrdí, že podnikat nelze kvůli penězům. "Podnik musí vydělávat, to ano. Ale když začnete počítat měďáky pro sebe, začnete dělat blbá rozhodnutí." I zaměstnanci by měli mít podle Linharta z práce dobrý pocit. V Atmosu to zřejmě asi funguje, protože průměrná mzda tu zdaleka nedosahuje republikového průměru a za vysokými výdělky se na Plzeňsku chodí pracovat jinam.

Šéf firmy je ale přesvědčený, že motivací zaměstnance je i dobrý pocit z toho, že pod jeho rukama vyrůstá něco, co má hodnotu, že se podílí na něčem, co má smysl a je o to zájem.

Je něco, čeho se Linhart bojí? "Bojím se Číny. V Šanghaji koupíte stejný stroj za čtvrtinu jeho evropské ceny. A jejich kvalita se pořád zvyšuje. Za dvacet let bude Evropa chudší než Čína," říká.