Svět podle typického voliče ČSSD
Před několika dny jsem si s velkým nadšením přečetl výzvu předních českých podnikatelů, abychom nenechali naši zemi zbankrotovat. Jak zdůrazňují, dluhy naší republiky se týkají každého z nás. Podobné
výzvy jsou sice na pořadu dne každou chvíli, ale tato má silný racionální podtext. S potěšením tak sleduji, jak každou hodinou přibývá podpisů a kupodivu, nejsou to pouze lidé z řad podnikatelů.
To, že má naše republika neuvěřitelný dluh a za chvíli nebude mít ani na splácení úroků z něj, jsme již slyšeli už tolikrát. Nějak to ale s námi nic moc nedělá. Přemýšlel jsem, proč tomu tak je. Že
by tím, kolik tu máme příznivců ČSSD? Možná napoví shrnout, jaké charakteristiky má typický volič této strany.
Jsou to lidé, kteří jsou klasickými negativisty a kterým v podstatě nikdo nevyhoví. Většinou si nevěří, jsou velmi málo aktivní, aby sami něco ovlivňovali, jsou otrávení a jejich jedinou záchranou
je, že chtějí sdělení, kterým by mohli rozumět. Proto slyší na třinácté důchody, na zvyšování mateřské, na to, že nemusí platit ani 30 korun u lékaře a na jiné populistické sliby. Proto slyší na to,
že progresivní daň je to nejlepší, co se může podnikatelům přihodit. Bohužel zcela zapomínají na to, že je ti podnikatelé živí.
Pro tohoto voliče je typické také to, že má velmi omezený horizont vnímání času. Jeho schopnost vnímat události bývá omezena výplatními termíny, tedy čtyřmi až šesti týdny dopředu a několika málo
měsíci dozadu. S tím je schopen pracovat.
Pokud moje tvrzení někoho uráží, pak se dostává na dobrou cestu, aby začal přemýšlet o tom, že by si mohl horizont svého přemýšlení rozšířit. Jestliže nám podnikatelé a přední ekonomové tvrdí, že za
chvíli náš stát nebude mít ani na splácení úroků z dluhů, tak je zcela zákonitě předáme našim dětem. Bohužel to vypadá, že s voliči ČSSD tento argument nehne.
V žádném případě nechci říct, že je jim to všem úplně jedno. Dovoluji si však tvrdit, že si to jen neuvědomují, že je jim milejší za peníze, které od státu dostanou díky ČSSD, koupit například
sekačku na trávu, aby měli krásně střižený trávník. Díky tomuto krátkodobému uspokojení se však časem stane, že jejich děti pak nebudou mít nejen sekačku, protože už bude zrezivělá, ale nebudou už
mít ani ten trávník, po kterém by se se sekačkou mohli prohánět.
Možná, že když si někteří voliči ČSSD uvědomí, že neexistuje jen časový termín "teď", někteří změní názor. Možná budou přemýšlet o tom, že existují i termíny za rok, za pět nebo za dvacet let. To je
jediné, co nám dává naději, abychom neabsolvovali náš společný hromadný bankrot.
Eduard Hilšer
poradce společnost Takt