Úředníci versus hippies aneb Dva světy osobních počítačů

Kalifornské městečko Cupertino leží zhruba uprostřed oblasti, které se díky neobyčejně vysoké koncentraci počítačových a elektronických firem začalo kolem roku 1970 říkat Silicon Valley - Křemíkové údolí. Roku 1976 se v Cupertinu sešli dva známí z dětských let: šestadvacetiletý Steve Wozniak a o pět let mladší Steve Jobs. Oba spojovalo nadšení pro techniku a touha vyrobit stroj svých snů; opravdový osobní počítač.

Začínali s kapitálem 1300 dolarů: Jobs prodal ojetou dodávku a Wozniak programovatelnou kalkulačku. První počítače montovali v ložnici Jobsovy sestry; pan Jobs starší, který se na to zřejmě už nemohl dívat, jim posléze uvolnil garáž. Oba kluci se mu odvděčili tím, že z ní udělali druhou nejslavnější garáž v dějinách počítačového průmyslu; postavili v ní prvních padesát kusů počítače Apple I. (Garáží zcela nejslavnější zřejmě už navěky zůstane ta, v níž postavili William Hewlett s Davidem Packardem svůj první osciloskop.)

Model Apple II, který přišel na trh roku 1977, byl pro počítačový průmysl tím, čím Ford Model T pro průmysl automobilový. A tento úspěch nepřehlédla ani největší počítačová firma světa - IBM. Vstoupila do hry roku 1981, když předvedla světu svůj první osobní počítač, nazvaný prostě IBM PC. Tím začala doba "pécéček". IBM se od samého začátku orientovala na profesionálního uživatele, čemuž odpovídal jak výkon IBM PC, tak způsob jeho prodeje. Počítač do kanceláře se ukázal být obchodně úspěšnější než "počítač domů", jak si využití svých strojů představovali u Applu.

Začátek 80. let byl silně ovlivněn právě soutěží mezi IBM a Applem. Šlo o dvě koncepce odlišné snad ve všem. Obě firmy se lišily především přístupem, podnikovou filozofií. IBM, jedna z největších firem světa, s šedesátiletou tradicí, štábní kulturou a manažery v jemném proužku - a proti ní Apple, dynamická parta počítačových vizionářů, šílenců pracujících bez spánku stovky hodin, finančně naivních technických géniů. Tvíd versus džínsy, úředníci versus hippies.

První kolo vyhrál Apple, ovšem hlavně díky tomu, že soupeř se do ringu vůbec nedostavil. Zato v druhém kole, když přišel, to vypadalo málem na knockout. Apple odpověděl na PC počítačem Macintosh se sloganem "Computer for the Rest of Us". Počítač pro nás ostatní, rozuměj: pro lidi, kteří nejsou ani nudnými úředníky, ani jednostranně vzdělanými inženýry. Byl sestaven tak, aby jeho obsluha byla co nejjednodušší. Programy pro Macintosh byly - a stále jsou - vytvořeny tak, aby se ovládaly stejným nebo téměř stejným způsobem. V počítačové hantýrce se tomu všemu dohromady říká user-friendly, uživatelsky přátelský.

Apple však začal prohrávat kvůli ceně a uzavřené koncepci. PC nevyráběla jen IBM, ale stovky dalších firem, vznikla konkurence, rozmanitější nabídka, ceny šly dolů. Do hry se Apple nakonec mohutně vrátil v druhé polovině devadesátých let. Ale to je zas jiná pohádka.

Petr Koubský
IT analytik