Jenže většina Čechů je nesvéprávných, neschopných se postarat sama o sebe, potřebují vodit za ručičku a aby jim někdo říkal, co mají dělat. Běžný Čech by autem jezdil, dokud by bylo schopno se pohybovat a až ne, tak by ho klidně nechal na místě a už se k němu nehlásil. Tady není možné razit liberální přístup, ten potřebuje samostatně uvažující lidi.


Proč motivační programy nemotivují

Firmy zoufale hledají motivační nástroje, aby udržely zaměstnance a tzv. je i motivovaly. Existují rozsáhlé programy kafeterií, kde se každému měří podle údajných zásluh a podle toho, jak je který člověk "důležitý" pro danou firmu. Když se pak v takové firmě bavíte s lidmi, zjistíte však, že záměr se míjí účinkem. Proč? Tito lidé dostávají poměrně velké nefinanční benefity, které ve výsledku motivují tak málo jako benefity finanční.

Jak je možné, že motivace vydrží jen pár týdnů poté, co jsem dostal přidáno, a pak to začnu považovat za normální? Proč se radost z krásného vánočního dárku vytratí hned po Vánocích? Výzkumy ukazují, že je tomu tak proto, že ony "očividné" motivační faktory, například plat, firemní kultura, vedení společnosti, pracovní podmínky či vstupenky do solárií, bazénů či fitness center, jsou tzv. hygienickými faktory. Co to znamená? Že jakmile je získáme, považujeme je za samozřejmé.

Proč jsme tak nevděční? Nejsme nevděční, za to může ta "hygiena". Když máme velký hlad, tak jsme vděčni za jídlo, ale ve chvíli, kdy jsme syti, už je považujeme za samozřejmé. Protože být sytý je normální. Takže, stejně jako nejsem vděčný za oběd minulý týden a sprchu loni v létě, tak nejsem vděčný za to, že mi přidali nebo mi firma loni v zimě zaplatila zájezd do Dubaje. Ten, kdo mi benefity dal, pak o mně pochopitelně říká, že jsem hrozný nevděčník! Já jsem samozřejmě rád, když nějakou odměnu dostanu, ale ve chvíli, kdy ji mám, světe, zboř se, je to tak správně, když jsem si to zasloužil!

Existuje tedy jiná cesta, jak motivovat zaměstnance? Ta opravdová spočívá v tom, že zaměstnanec považuje svou práci za zajímavou, uznává svého šéfa, jestli jsou výsledky jeho práce okolím vnímány a uznávány, zda může v práci růst a jestli prostředí, v němž pracuje, vidí jeho potenciál a je schopno s ním dále pracovat. Jak praví známá reklama, je řada věcí, které si za peníze nekoupíte - a mezi ně patří i motivace lidí. Ta je totiž skryta v té druhé části, jež se nazývá intrinsická. Jaký je tedy vztah mezi tou hygienickou částí a touto?

V té první jsem demotivován/nespokojen, když ji nemám, a když ji dostanu, tak je vše O. K. V té druhé, intrinsické, platí, že když ji nemám, tak se tak moc neděje, ale v okamžiku, kdy ji dostanu, jsem spokojen a motivován. Samozřejmě, musím mít vzduch k dýchání, jídlo a peníze, ale pak potřebuji i něco víc. Hygienické faktory se týkají spíše spodku Maslowovy pyramidy, intrinsické jejího vrcholu.

Jsou tedy benefity špatné? Ne, určitě ne, ale to, že někomu dáme čistý vzduch, prémie či rychlejší počítač neznamená, že bude spokojen. Ani ten nejlepší systém benefitů totiž nikdy nemůže nahradit každodenní práci s lidmi.


Martin Vosecký
poradce CATRO