Chvála lenosti

Výjimečně se stává, že sami hasiči zakládají požáry, aby měli co dělat. Píše se pak o tom v novinách, zabývají se tím sociologové, psychologové i orgány činné v trestním řízení. Když to samé ale dělají lidé v topmanažerských pozicích, tak to nikomu nevadí - všichni považují za normální, pokud si šéfové vymýšlejí činnosti a pak si stěžují, že nestíhají. Mají těžkou práci, říkáme si.

Důvod je ten, že žijeme v prostředí, které vyzdvihuje a oceňuje pracovitost a zavrhuje lenost. To je na první pohled správně. Jenže na druhý pohled je to úplná blbost. Manažeři přece nejsou od toho, aby "dřeli jako koně", jsou tu od toho, aby řídili. Praxe ukazuje, že dlouhodobě úspěšní jsou ti tzv. líní: ti, kteří se starají o to, aby jejich týmy měly výsledky, tím, že se obklopí lidmi, kteří jsou kompetentní, kteří něco dovedou.

Přesně to potvrzuje jeden můj klient, když říká, že vlastně nic neumí, že jediná věc, kterou dokáže, je obklopit se lidmi, kteří jsou lepší než on a pak se jen stará, aby měli všechno co potřebují k práci.

Ostatně Seneca říkal, že moudrému zřídka vstoupí osud do cesty. Neříkal pracovitému, že? I Napoleon Hill, klasik motivační literatury, napsal bestseller "Myšlením k bohatství". Povšimněme si, že nenapsal "Těžkou dřinou k bohatství". Oba dva pak mluví o myšlení, ne o neustálém hašení požárů a práci přesčas.

Do třetice tu máme naše malé české "prací se nedá zbohatnout", které si dneska vykládáme způsobem poplatným době, tedy že člověk musí krást, jinak bude věčně chud. Leč nemysleli jeho autoři spíše než na krádeže na to myšlení? Tedy že ta druhá půlka výroku zní "zbohatnout se dá jen myšlením"? Koneckonců vždyť i třeba thrillery o inteligentních lupičích jsou divácky úspěšné. Nemyslící lupiči toho nikdy moc neukradli a film o tom, jak jde hlupák vykrást banku a chytnou ho hned u vchodu, by asi díru do světa také neudělal.

Nechci říkat, že píle je špatná, snažím se obhajovat lenost, protože věřím, že je to správná vlastnost. Kdybychom nebyli líní, tak bychom bydleli v jeskyních a živili se kořínky. Kdybychom nebyli líní, tak bychom neměli knihtisk a knížky by opisovali mniši v klášterech. Kdybychom nebyli líní, tak bychom neměli auta, kola... Lenoši nás táhnou dopředu, mají totiž čas myslet. A jak tak sedí a koukají z okna, tak přirozeně rozčilují pracanty, kteří vědí svoje.

Pravdou ovšem je, že kdybych si měl vybrat, měl bych za šéfa raději myslícího lenocha, který ví jak ze mě dostat výkon, než udřenou trosku, co má tolik práce, že už vůbec nestíhá řídit.


Martin Vosecký
poradce Catro