Koučovací metoda pro manipulátory

Aktuálním trendem v oblasti řízení lidí je přístup, který více akcentuje člověka a jeho potřeby osobního rozvoje, pozitivní motivace a celkové spokojenosti. Já jsem měl nedávno možnost spolupracovat se zaměstnanci jedné společnosti, která se pyšní tím, že jejich firemní kultura je k těmto metodám a postupům více než vstřícná.

Oblíbeným tématem byl v této souvislosti zejména takzvaný koučovací přístup (vycházející z principů koučování), který spočívá v tom, že manažer klade otázky a podřízený ve snaze na ně odpovědět přichází na to, jak určitý úkol nebo téma řešit.

Soudě dle vyjádření manažerů se v této firmě koučovacímu přístupu věnoval snad každý manažer. Bylo mi proto více než divné, že jejich podřízení jsou k podobným postupům spíše zdrženliví. Říkali, že tomu moc nevěří, že jim přijde úplně zbytečné něco takového zavádět.

Dali jsme se do řeči a postupně vycházelo najevo, že možná o koučovací přístup v pravém smyslu ani moc nejde. Například jeden ze zaměstnanců zmiňoval rozhovor se svým manažerem, který se pozastavil nad chybami ve vypracovaném úkolu, přičemž používal údajný koučovací přístup: "Myslíš, že ty chyby, co jsi nadělal, jsou ještě akceptovatelné? Pomohlo by ti, kdybych ti příště snížil osobní ohodnocení, abys je příště neudělal?"

Jiný dal zase příklad o tom, jak se cítil podvedený, když jeho nadřízený využil otázek, aby sebral inspiraci pro svou vlastní prezentaci strategie pro top management. Ptal se ho prý: "Co tě k tomu ještě napadá? Kdybys měl z tohoto nápadu udělat prezentaci, jak by vypadala?" a tak dále.

K tomu všemu se přidal ještě jeden kolega, který si zase stěžoval, že jeho nadřízený zneužil otázek k tomu, aby jej přinutil ke zrušení naplánované a schválené dovolené. Ptal se ho prý: "Myslíš, že ti tví kolegové odpustí, když odjedeš a necháš jim tu spoustu práce? Co bys potřeboval pro to, abys tu zůstal a pomohl nám tak, jak by se slušelo a patřilo?"

Tak se stalo, že dobře míněný záměr se u některých manažerů stal nástrojem manipulací a nátlaku, který byl přirozeně podřízeným nepříjemný. Navíc ve vztahu ke svým nadřízeným podporoval nejistotu zaměstnanců, kteří byli vedeni z hlediska formy příjemně a vstřícně, ale z hlediska obsahu nátlakově a manipulativně. Koučovací přístup se tak stal u zaměstnanců synonymem pro skrytý záměr.

A to je škoda. Samotná metoda za to zpravidla nemůže. Proto když chceme něco někomu vyčíst, tak je lepší to říct vyčítavě a ptát se jen tehdy, chceme-li se něco opravdu dozvědět. Možná potom budeme důvěryhodnější.

David Heider
psycholog assessment systems






Michal Šnobr: Ekologicky do ekonomického hrobu

Politici připravili pro podnikatele i drobné odběratele elektřiny rekordně drahou past. Boom připojování nových solárních elektráren do sítě bude mít vliv na celou ekonomiku. Hrozí skokové meziroční zdražení elektřiny o 10 až 15 procent. Další, i když menší zdražení lze očekávat i v roce 2012. A hlavně: až třicetimiliardový (sic!) účet budeme my a naše děti platit každoročně ještě následujících 20 let!

Nikomu by nevadilo pár solárních panelů na střechách nebo na průmyslových halách. Realita v podobě konstrukcí nesoucích fotovoltaické panely na více než 1000 hektarech zemědělské půdy je ale od přijatelné "zelené" politiky na hony daleko. Už jen to, že se Česko koncem roku zařadí mezi světové velmoci ve výrobě elektřiny ze slunce, je vzhledem k zeměpisné poloze naší země přinejmenším paradoxní. Ještě horší ale je, že tento zdroj elektřiny při stanovené podpoře činí z České republiky místo, kde bude snížení emisí CO2 v přepočtu na tunu zřejmě nejdražší v Evropě. A to navíc v situaci, kdy takto draze zaplacenou elektřinu fakticky vyvezeme, protože Česko je (a do budoucna zůstane) čistým exportérem elektřiny.

Politici hledají řešení, které jakoby nemohou najít. Podřídit se direktivě EU je považováno za svaté, tlak těch, kdo investovali do solárů přes 100 miliard korun, je obrovský. A tak vláda zřejmě doufá, že to nějak projde. Řekněme to jasně: Na jedné straně sporu stojí silná nátlaková skupina zastoupená bankami, vlivnými podnikateli v energetice i mimo ni, ČEZem apod., kterým stát skrze garantovanou výkupní cenu solární elektřiny zajistil blahobytné zhodnocení prostředků na následujících 20 let. Na straně druhé stojí většina podnikatelů a občané , kteří tento trestuhodný politický přehmat se vším všudy zaplatí. Je nepochybné, že solární byznys má právo hájit své zájmy. Stejně tak mají ale občané právo očekávat politický zásah na svou obranu.

Problém je, že pro většinu lidí není jednoduché se v problematice vyznat. Zájem našich politiků a představitelů EU, která uvedla mašinerii obnovitelných zdrojů do pohybu, na osvětě je bohužel nulový. Je celkem jasné proč. Politici by se nakonec museli občanů zeptat, zda chtějí tak draze podporovat právě solární elektrárny. Odpověď je v podmínkách Česka zřejmá. Lidé by si raději vybrali jadernou energetiku, která má nulové emise CO2 a výroba je v nich víc než třicetkrát levnější než povinná výkupní cena elektřiny ze slunce.

Co je tedy nyní potřeba? Hlavně eliminovat příčinu a držet se selského rozumu. Není možné, aby stát garantoval na 20 let výnosy, které činí z lidí ovce jdoucí na porážku a malé skupině podnikatelů garantuje bezrizikový byznys s návratností 5 až 8 let. Vláda musí postupovat rychle a rozhodně, jinak se problém bude opakovat znovu se všemi negativními důsledky.

Česká solární kauza má ještě jeden nepominutelný rozměr. Naznačuje, že si EU nepromyšlenými závazky ohledně alternativních zdrojů sama pod sebou podřezává větev. A ztrácí vůči dravé asijské konkurenci. Většina panelů byla do Česka dovezena z Číny. Ta v této oblasti zažila díky unijnímu nadšení pro "politicky správné" omezování emisí CO2 nebývalý boom. A to není nejhorší. Nyní hrozí, že vysoké výkupní ceny elektřiny ze solárních elektráren ještě zhorší konkurenceschopnost některých odvětví evropského průmyslu právě vůči Číně a dalším asijským zemím. Což je další důvod pro razantní politickou akci. Pokud nepřijde, bude to jen těžko ospravedlnitelné.

Michal Šnobr
Autor je analytikem finanční skupiny J&T