Proč v Česku nefungují reference

Není to tak dávno, kdy jsem psal o tom, jak v Česku fungují reference. Nebo spíše nefungují. A zdá se, že ještě hned tak fungovat nebudou. On je totiž občas nikdo ani nechce. Proč? Posuďte sami.

Dvě konkurenční firmy na trhu. Šéfové i mnozí zaměstnanci se znají. Nevede se mezi nimi žádný bratrovražedný boj. Vedení obou společností je poměrně stabilní. Žádná větší fluktuace není ani mezi zaměstnanci. Do relativního poklidu však zazní zajímavá zpráva. U konkurence se propouští! Zprvu nenápadné sledování situace se změnilo málem v detektivní činnost a ve spoustu dohadů. Že by snižovali stavy lidí? Že by se jim nedařilo?

Nakonec se zjistilo, že nejde o nic masového, ale jen o pět lidí celkem. Vášně ochladly, situace se zklidnila, ale zůstaly nezodpovězené otázky. Proč byli propuštěni dva členové vedení firmy? A proč si propustili jednoho z největších odborníků na trhu? Toho bychom určitě potřebovali. Jak to udělat, aby šel k nám. Šéf firmy se rozhodl, že to udělá jednoduše. Zvedl telefon a zavolal slovutnému propuštěnému odborníkovi, jestli si s ním nechce dát schůzku. Ten velmi ochotně souhlasil. Na schůzce šéf začal:

Tak co se to tam s vámi stalo? Takový pracant! Jak dlouho jste tam byl? 12 let!

To víte, povídá propouštěný, "před rokem přišel nový ředitel, moc toho neumí, a tak jsme mu museli pořád radit, aby firma vůbec mohla fungovat. Ale stejně to jde pod jeho vedením od desíti k pěti. Museli jsme pořád napravovat jeho špatná rozhodnutí a já jsem občas kritizoval jeho práci. Nakonec měl pocit, že mu přerůstám přes hlavu. A tak jsme dostali výpověď."

A co teď budete dělat? ptá se šéf. "No, to ještě nevím. Šlo to všechno moc rychle. No - tak já bych o vás měl zájem." A bylo.

Personálnímu řediteli firmy se postup jeho nadřízeného zrovna moc nezamlouval. Řekl, že se mu to celé nelíbí, že nic o tom člověku neví, že ten odchod z firmy byl příliš rychlý a že by si měli vyžádat reference a zeptat se na důvod odchodu. Šéf byl zásadně proti. Je to uznávaný odborník na trhu, ještě by se urazil. A neudělal dobře. Kdyby totiž zvedl telefon, dozvěděl by se následující:

Opravdu ve firmě tento uznávaný odborník pracoval 12 let. Opravdu toho uměl hodně. Ale až moc. Podařilo se mu totiž za ty roky vybudovat nenápadnou "paralelní" obchodní síť, ze které velmi dobře profitoval. Zpočátku občas drobné provize se rozrostly na aktivity, které výrazně poškozovaly jeho mateřskou firmu a v nich byla totiž příčina horšího hospodářského výsledku firmy. Nový "nezkušený" šéf na všechno přišel a okamžitě se se slovutným odborníkem i s jeho kumpány rozloučil.

Možnosti pokračování jsou dvě. Buď nově příchozí opět v nové firmě uplatní své staré praktiky, nebo šéf konkurenční firmy - až se doví, kde jeho bývalý podřízený zakotvil - zvedne telefon a zavolá konkurenci. Třeba to stihne ještě ve zkušební době.


Eduard Hilšer, poradce





Šéf dosazuje do vedení své známé. Mám ho udat?

Pracuji jak senior exekutivec v jedné bance. Náš výkonný ředitel je ve firmě třetím rokem a po celou tu dobu klíčové posty obsazoval svými známými, což se negativně podepsalo na loajalitě zaměstnanců i morálku ve firmě. Řediteli totiž leží v hlavě jenom krátkodobé výsledky, od kterých se odvíjí jeho odměny. Přitom očekává, že si lidé nechají všechno líbit. Nejsem jediný, komu to vadí, a za jiné ekonomické situace bych už byl dávno pryč. Ale řekněte mi, jestli mám jinou možnost než napsat anonym?

Bankéř, 49 let


To, co popisujete, vypadá jako běžný případ. Většina výkonných ředitelů je zaměřená krátkodobě: bylo by divné, kdyby to tak nebylo. Je to dané tím, že doba, v níž setrvávají na svých pozicích, je zpravidla krátká, a pokud nezvládnou splnit své krátkodobé cíle, jdou prostě od válu.

Většina výkonných ředitelů se také obklopuje svými lidmi. Nebo, jinak řečeno, obsazují klíčové pozice těmi, s nimiž mohou pracovat - tj. lidmi, které si oblíbili a kterým mohou věřit.

Důvod, proč je vám to tak proti srsti, je ten, že patříte do staré gardy, která byla u moci předtím, než se tenhle člověk dostal do vedení. Není divu, že vám nový tým není po chuti.

Stěžujete si na morálku ve firmě. To je také přirozené. Ta vaše utrpěla újmu, protože není nic skvělého na tom, že jste se ocitl v opozičním táboře. U ostatních to může být tím, že bankovnictví je v krizi jako takové. Pokud byste mluvil o vysokých morálních standardech, bylo by to mnohem více znepokojivé.

Říkáte, že dupe po lidech, ale i to je běžná praxe. Spousta ředitelů se chová jako despotové, řešení je nasnadě: jděte mu z cesty. A pokud vám zasolí, snažte se to nebrat osobně. Je však také možné, že váš šéf je ještě větší hovado, než je ve vašem oboru běžné. Pokud je tomu tak, nezbývá vám, než se obrnit trpělivostí a počkat, až si sám pod sebou podřeže větev. Pak dostanete nového ředitele, na kterého si budete muset zvyknout. A je dost možné, že to bude totéž v bledě modrém nebo dokonce ještě horší.


Lucy Kellaway, poradkyně Financial Times



Vize

Ať už jdou s těmi jejich vizemi kamsi do p.. Lidé, kteří chodí do práce a řádně odvádějí daně, nedostanou nic a ti, kteří dělat nechtějí, tak peníze dostanou. To už je fakt postavené na hlavu. Je vidět, že o takových věcech rozhodují lidé s plným korytem. Pořád vyčítají nějaké dávky které někomu milostivě přiklepnou, ale kdyby měli lidé práci a tu dostatečně zaplacenou,o žádné dávky by nestáli. Navíc, většina mladých, kteří pracují, si dnes pořizuje děti až kolem 30 let i později, tak snad také na daních státu něco odvedli a mají nárok na to, aby jim něco vrátil, alespoň při podpoře v mateřství. Vždyť snad vychovají pro stát dalšího pracujícího. Soustavným prodlužováním odchodů do důchodu není ani možné, aby prarodiče při hlídání malých dětí mladým pomohli i když chhtějí. Mladí nemají školky, ani jesle, takže do práce nemohou a staří budou dělat, dokud nepadnou na hubu. Zajímavé je jen to, že krátce po 89 roce tehdejší vladaři hlasitě proklamovali, že matka by měla být doma s dítětem pokud možno co nejdéle, že je to v zájmu dítěte a jak budou rodiny s malými dětmi podporovat. Dneska by oškubáním přídavků na děti, porodným, mateřským příspěvkem, nejraději nahnali maminy do práce hned po porodu. Hlavně že oni všichni v té době, kdy měli malé děti všechny tyto podle nich nadstandardní a neoprávněné příspěvky pobírali i ke svým několikatisícovým platům. A zase to nastaví určitě v nějakém poměru k životnímu minimu, jako dnes dět. přídavky - do 2,4 násobku život. minima. A to je tak nízké (vzhledem k současným nákladům na bydlení, energie, atd. a navíc se již oproti soustavnému zvyšování těchto nákladů několik let nezvýšilo), že tam, kde oba dva pracují, tak ho přelezou a nedostanou nic. Zato chronická nemakačenka, která do st. kasy nedají ani kačku, dostanou


Pravda je jiná - ČEZ nebyl a není dobře řízen

Vychází na povrch to, co věděl každý: ČEZ "zářil" díky tomu, že v tuzemsku prodával předraženou energii a její velký podíl do zahraničí z uhlí, které v severních Čechách nařídil těžit nad rámec reálných potřeb. Bez rozmyslu se hrnul i do zahraničních investic. Roman a jeho hoši nejsou žádní vyjímeční manažeři.Jsou to jen arogantní frajírci. Na provedení výběrového řízení pro realizaci Temelína nemají ani člověka s požadovanými vlastnostmi. Pokud je stát nevypráská z jejich postů, bude ještě hůř.