Program, se kterým si můžete popovídat jako s přítelkyní

Nejpodivnější na tom je, jak už je to dávno. Rok 1966 patří v počítačovém oboru do šerého dávnověku. Právě tehdy vytvořil Joseph Weizenbaum zneklidňující počítačový program, který dodnes stojí za zamyšlení.

Weizenbaumův program vede jednoduchou konverzaci s člověkem - a přesnější než "vede", je říci "předstírá". Rozhovor začíná člověk. Program v jeho větě hledá některé z klíčových slov. Ke každému z nich je předem připravena jedna nebo několik odpovědí. Dejme tomu na větu "Maminka mi sebrala mého plyšového medvídka" (Weizenbaumův vlastní příklad) program odpoví "Řekněte mi více o své rodině" nebo třeba "Zpozorovala jste poslední dobou v chování rodičů něco neobvyklého?". Když program žádné klíčové slovo nenajde, což se samozřejmě může snadno stát, reaguje frází jako "Opravdu?", "Povězte mi o tom víc" nebo "Co si o tom myslíte?".

Joseph Weizenbaum byl americký počítačový odborník, jeho rodina utekla z Německa před nacisty, za války sloužil v americké armádě a po válce se významně podílel na vývoji prvních počítačů. Zmíněný program napsal víceméně jako žert. Pojmenoval jej Eliza podle Shawova Pygmaliona, protože profesor Higgins chystal Lízu Doolittlovou do společnosti dosti podobným způsobem - učil ji v konverzaci reagovat na narážky, aniž by se měla starat o jejich smysl.

Eliza neměla nic společného s umělou inteligencí. Byl to primitivní program na hledání textových řetězců. Jenže se stalo něco nečekaného: lidé ji začali brát vážně. Byli ochotni se jí svěřovat s osobními problémy, trvali na utajení obsahu rozhovorů, a dokonce se řídili jejími radami. To platilo jak pro nezasvěcené, tak pro odborníky, kteří principu fungování programu rozuměli! Weizenbaum z toho neměl velkou radost; později psal o vtipu, který se mu vymkl z rukou. Eliza měla být parodií na práci psychoanalytika, namísto toho se jím sama stala.

Rozhovor s ní si můžete vyzkoušet sami. Její nejznámější následovnice se jmenuje A.L.I.C.E. a zastihnete ji kdykoli na adrese http://alice.pandorabots.com/:
- Píšu o tobě článek do novin.
- To ti zabere hodně času, neznámý člověče!
- Promiň, prosím. Jmenuji se Petr.
- Nemusíš se omlouvat! To je hezké jméno, Petře.

Alice není sama. Programům tohoto typu se dnes říká chatterbots, "povídací roboti". Jsou dokonalejší než Eliza, řídí se složitějšími pravidly a poskytují dokonalejší iluzi komunikace. Mohou nabízet zboží a služby. Mohou při komunikaci přes ICQ či podobný program předstírat reálnou osobu, na což občas někdo naletí. Legrační je propojit dva roboty mezi sebou a sledovat jejich konverzaci.

Nejspíš nemá smysl dělat z těchto hříček dalekosáhlé závěry. Jsou zajímavé, zábavné a trochu mrazivé. Přinejmenším však vedou k zamyšlení nad mezilidskou komunikací. Ukazují, jak snadno si spolu můžeme hladce a plynule povídat, aniž bychom si sebeméně rozuměli.

Petr Koubský
IT analytik