Elektronické občanky přece přináší samé výhody :-))
Už vidím, jak nemohoucí občan, který ani nemůže vyťukat PIN, bez problémů používá elektronický podpis (vždyť to je uváděná výhoda nové občanky).

A výhled do budoucna?

Kýženým ideálem je zřejmě elektronický občanský průkaz, na kterém nebude (vidět) vůbec nic (nejlépe ani fotografie dotčené osoby?). Běžný občan se, např. při sepisování prokolu o běžné drobné autonehodě, z takové občanky nedozví ani kde dotyčný bydlí, zda např. nemá úřední adresu (mj. taky skvělý vynález, zvláště pro nepoctivce, kteří potřebují být "nedostižní"; jen v Brně má úřední adresu cca 28 000 osob, a počet stále roste, stále roste.., ale tolik skutečných bezdomovců opravdu není).

A všichni, kteří budou mít (úřední) nutnost s elektronickými občankami něco konat (úředníci, policie, soudy, notáři, advokáti...) si budou nuceni "dobrovolně" pořídit elektronické čtečky (a ty budou samozřejmě za pakatel, případně se budou každých pár roků měnit). Fakt skvělý džob pro "spřátelené" firmy.

A přínos pro normální občany? :-(






Magická věta
No jo. Nejsou peníze. Ale na co. Kdyby občan neměl peníze a neplatil třeba nájem, má ihned několikanásobnou exekuci. Firma, která není schopna poskytnout třeba služby, krachne. Nicméně úředník dostane svou výplatu vždy a v čas. Skutečně není dostatek peněz, zdá se že nikdy na nic. Jenomže ve spojení se šlendryánem se jedná o smrtelnou kombinaci. V tomto případě doslova ...


Co je na tom šokujícího?
Člověk, který jezdí třebas do Německa, to ví už dávno. Jejich systém je daleko přehlednější (stačí zmínit např. rozcestníky i v křižovatce a ne pouze půl km před ní jako u nás, kdy nevím, na které z následujících křižovatek odbočit). Jenže naši experti zásadně nic nepřebírají a vytvářejí "česká specifika", aby zdůvodnili svoji nepostradatelnost. Podle toho to vypadá.

Stát kontra občan
Když bych měl vozidlo v nevyhovujícím technickém stavu, tak mě policajti dají mastnou pokutu a ev. ještě zakáží další jízdu. Výmluva, že nemám peníze na opravu, by jistě nepomohla. To samé by platilo pro služební auto soukomé firmy. Ale jak jde o státní organizaci, tak argument "není dost peněz" lze použít prakticky na vše a zakrýt jím jakékoliv lajdáctví a nečinnost. A to ani nerozvíjím onu větu tak, jak by měla znít v celku: "Nemáme peníze, opravdu nemáme, rozkradli jsme..."

Osobní zodpovědnost !!!
Snad je někdo za značení zodpovědný a pokud vinou jeho nedobré práce přijde někdo o život , tak by to mělo být posuzováno jako zabití z nedbalosti !!
Když kuchař někoho otráví - taky řekneme , že to prostě jen blbě udělal ???







Omyly pochybovačů
Je úžasné jak jsou místní příznivci ACTA krátkozrací. omyl č. 1) Za všechno můžou piráti - NEMڏOU cenzura je naprosto přirozený nástroj mocenských složek, který posiluje a konzervuje jejich moc. Všechny se jí tedy snaží různými způsoby instituovat. Až do přednedávných dob bylo cenzurovaných informací co se dostávalo k lidem více než necenzurovaných. Jakékoliv mocenské skupiny se tedy cenzuru (tj omezit svobodný přístup k informacím ) snaží zavést kdykoliv kdy je to možné a použijí k tomu jakoukoliv výmluvu. Ještě v 1. světové válce byly VŠECHNY noviny 100% cenzurované a psaly se tam neuvěřitelné nesmysli (Němečtí vojáci prý žerou belgické děti)a veřejnost tomu 100% věřila (byly třeba dobrovolníci na jatka). Tomu, že současná masmédia jsou nějak nezávislá může věřit jen totální hlupák(a to je NOVA ještě zlatá-podívejte se někdy na FOX news).





Legální stahování - ve Švýcarsku realita
Visačky: legální software, stahování, Švýcarsko
2011 - 12.12.2011
Autor: Aleš Přistál
Počet zobrazení: 15460


Na základě ročního zkoumání problematiky internetového pirátství prohlásila švýcarská vláda, že stahování nelegálních kopií hudby, filmů či her z internetu pro osobní potřebu neporušuje zákony Švýcarské konfederace. Velmi zajímavá jsou i doporučení vlády zástupcům zábavního průmyslu.

Ve Švýcarsku se stahování nelegálních kopií autorských děl věnuje každý třetí uživatel internetu, což se zásadně nelíbí zástupcům zábavního průmyslu. Na jejich stížnosti nyní švýcarská vláda odpovídá zcela jednoznačně – stahování je legální a související zákony Švýcarské konfederace se rozhodně nebudou měnit. Jsou to naopak vydavatelé a distributoři autorských děl, kteří by podle doporučení švýcarské vlády měli změnit svůj přístup a obchodní model, s ohledem na dramatickou změnu situace od dob magnetofonových pásek a videokazet. Cesta restrikce moderních technologií je pro Švýcarsko zcela nepřijatelná.
Nejvíce utrácejí stahovači

Zatímco organizace na ochranu autorských práv argumentují dramatickými ztrátami, způsobenými zábavnímu průmyslu internetovým pirátstvím, Švýcarská vláda zásadně oponuje. Na příkladu studie nizozemské vlády i vlastního průzkumu z loňského roku poukazují Švýcaři na konstantní útratu stahovačů hudby, filmů a her za nákup dalšího zábavního obsahu. Například hráči, kteří nejvíce stahují hry z internetu, si jich také nejvíce nakoupí. Stahovači hudby jsou zase častými návštěvníky koncertů. Ze snadného šíření hudby po internetu navíc profitují méně známí hudebníci.

Základní práva nadevše

Zpráva Švýcarské vlády se pozastavuje rovněž nad efektivitou různých pirátských opatření zaváděných evropskými státy (jako například francouzské „třikrát a dost“ nebo sledování a filtrování obsahu internetové komunikace) s ohledem na vynaložené prostředky a hrozící konflikt se základními lidskými právy, mezi která podle OSN patří i právo na informace, svobodu projevu a přístup k internetu.

Švýcarská vláda navíc rozhodně nemá v úmyslu vyjít vstříc ani pátrání po uživatelích, kteří na internet autorsky chráněný obsah nahrávají. Už v roce 2010 nejvyšší soud zakázal sledování jejich IP adres a tím prakticky znemožnil shromažďování důkazů o nelegálním nakládání s autorsky chráněným obsahem.

Dlužno dodat, že zásadní rozsudek o sledování a blokování uživatelů internetu vynesl v minulých dnech rovněž Soudní dvůr Evropské unie.




Už dlouho jsem neslyšel o tom, že by nějaký doopravdy hodně stahovaný film prodělal... To je zajímavé, buďto je těch co si film stáhnou a pak na něj nejdou do kina (nebo si nekoupí placku) doopravdy málo, nebo jsou lístky a nosiče tak předražené... Za oboje by se měl někdo STYDĚT.

Otázkou je kdo?
-herec - pokud pobere za jeden film natočený řekněme v průběhu roku řádově dvacetinásobek průměrné mzdy
-vydavatel - pokud herci tyhle peníze dá - měl by hledat jiného herce nikdo mne nepřesvědčí, že je nenahraditelný
-vydavatel - pokud je cena jím prodávaných práv tímto způsobem nadsazená (pokud mu vzniká škoda, pak mu nemohou filmy vydělávat, když má marži na existenčním minimu)
-vydavatel - pokud lže o dopadech kopírování
-různé rádoby ochranné nevládní organizace - ty lžou už z principu musí si uhájit svůj chléb a kde by jej vzaly, kdyby nebylo strašáků.

Co mě přineslo kopírování?
- možnost výběru (koupím si muziku, kterou jsem si zkusil a doopravdy mne přesvědčila, že stojí za to - pustil jsem si ji i po týdnu)
- stejně tak si zajdu na film, který mne zaujal.
- vyfiltruju "seno" kterým se vycpávají mnohá "díla" a pak z alba jdou poslouchat dvě tři písničky.
- nižší ceny originálů - tlak na vydavatele snížil ceny, ale herci dostávají vyžší honoráře a žádně vydavatelství nekrachuje -pozoruhodné. Jakmile tlak ustane, budou si moct dělat co chtějí a to bude špatné! špatné!




Je mi necelých 50 let.
Když si chci pustit film, nebo poslechnout muziku, nemám problém si koupit originální CD/DVD, používám legální SW jak soukromě tak v práci. Pracuji "hlavou" a vytvářím hodnoty, které jsou/měly by být chráněny autorskými právy.
Přesto (nebo právě proto) jsem proti přijetí dohody ACTA. Jsem proti cenzuře a jsem zejména proti bezohlednému teroru totalitních organizací jako je OSA a dále proti nekontrolovanému šmírování establishmentem. establishmentem.






Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě.

Představte si, že vám někdo povolí otevřít si banku. Protože jste v zásadě čestný člověk, slíbíte sám sobě, že důvěru drobných střadatelů nesmíte zklamat, a začnete půjčovat pouze své peníze. Pak vám to nedá a podíváte se do trezoru. Zbytečně se tam válejí stohy peněz, které by mohly přinést užitek, jen kdybyste si na ně mohl sáhnout. Sáhnete si, a nic se nestane. Sáhnete ještě jednou, investujete do zaručené transakce a nevyjde to. Teď vám budou peníze chybět. Zpanikaříte. Naštěstí máte kamaráda, který pracuje pro státní společnost a ta má na účtě peněz dost. Domluvíte se s kamarádem, že za drobnou pozornost peníze státní firmy převede do vaší banky. Abyste se mu zavděčil, začnete půjčovat i kamarádům kamaráda, kteří pracují v politice.

Přestáváte se orientovat, kdo je hodný a kdo je zlý, pro jistotu půjčujete všem politikům. Do banky přicházejí peníze od dalších státních podniků. Drobní střadatelé vás začínají obtěžovat, tak na dveře vyvěsíte tabuli Investiční banka a drobné střadatele vyhodíte. Začnete do práce jezdit limuzínou a vaše asistentka je vám k dispozici i v noci. Kartu do mobilu měníte každý měsíc a pomalu si zvykáte, že vždy, když potřebujete peníze, zajdete do trezoru.

Někteří politici odmítají splácet půjčené peníze, tak se s nimi domluvíte, že vaše banka je ideální partner pro příjem provizí ze státních zakázek. Politikům darujete kreditní karty, kde mají neomezený úvěr – až do chvíle, kdy od nich přestanou chodit provize. Vaše klientela se neustále rozrůstá – všichni vědí, co děláte, ale protože jen vy víte, kdo pere jaké peníze, nikdo si na vás moc nevyskakuje. nevyskakuje.

Jednoho dne dorazí na návštěvu dva pánové z policie. Velice slušně se vyptávají, zda vedete účty na Vencu, Karla a Honzu. Ptají se, co by to stálo, kdyby podobné účty měli i oni. Jsou velice dobře informováni o vašich obchodních vztazích, telefonátech a asistentce. Dvě nové kreditní karty nejsou takový problém. Začínáte dostávat informace o tom, kdo se o vás zajímá, a začínáte se zajímat o jiné. Obzvlášť co dělá vaše asistentka, když není s vámi, a vy jste s manželkou a dětmi. Po několika letech dostanete obálku. Je v ní přestřižená karta, která ještě nevypršela. Následující den dorazí další obálky. Asistentka se s vámi přestane stýkat. Vyhodíte ji, najmete novou, ale začínáte pociťovat mrazení v zádech vždy, když nastartujete auto. Za několik dní zjistíte, že na trh hodlá vstoupit nová investiční banka. Nepřekvapí vás to a vydáte pokyn k převedení veškerých prostředků své banky na její dceřinou společnost v Karibiku. Znáte tamější politiky a máte chuť jít do dalšího podnikatelského rizika.

Převod peněz neproběhne tak, jak jste si naplánoval, protože instituce dohlížející na bankovní převody prostředky zmrazila. Narychlo odlétáte s novou asistentkou ze země, nemáte čas se rozloučit s dětmi a manželkou. Na účtech ve Švýcarsku máte uložen pouze zlomek peněz, které měla vaše banka k dispozici.

Na veřejnost začnou prosakovat informace, kolik státní instituce ztratily peněz, které si k vám uložily. Jde o stomiliardové částky. Ministr financí vyhlásí další daně, kterými stát hodlá doplnit peníze, o které kvůli vám přišel. Podrobujete se plastické operaci, máte nové cestovní doklady a od asistentky jste odešel uprostřed oběda v pařížské restauraci. Brzy vás prohlásí za mrtvého a všichni si oddechnou. Po několika týdnech se dočtete, že nová investiční banka je tentokrát zaštítěná mocnými politiky z Evropské unie. Váš právní zástupce zkontaktuje banku a nabídne jim seznam vašich klientů. Za pár dnů dorazí obálka. Vypadne z ní zbrusu nová karta na vaše nové jméno. Na přiloženém papírku najdete známá slova Unlimited Credit.