Nojo Sergio, to je těžký...
...když šéfuješ koncernu, který rok za rokem vyklízí jeden segmet trhu za druhým. Šéfuješ slibotechně, která každý rok ohlašuje se značkou Alfa Romeo (kterou miluji a tebe si nezaslouží) vstup na US trh, a kde nic tu nic. Z Alfy se stala výrobna lepších fiatů, 159 nemá nástupce, velká limuzína se zadním náhonem je v nedohlednu... Lancii, kus evropské automobilové historie, měníš na americký rebrand. Z Fiatu děláš montovnu na Pandy (a místo aby ji montovali šikovní Poláci, přesuneš jí k těm afričanům do Neapole), protože nic jiného konkurenceschopného už tam nemáš...kde je třeba slibovaný Bravo kombi, který mohlo být před pár lety hodně zajímavý. Němci se k vám jezdili učit, když plánovali prvního golfa, zadání bylo "ať je to auto dobré jako fiat"... Fiatu bude velká škoda, Kia a Hyndai ho nikdy nenahradí, Fiat měl srdce...


a nejlepsi je..ze kdyz jim tece do bot... tak snizej platy
delnikum... coz jsou prakticky jediny potencionalni zakaznici :-D
a pritom v takovych velkych firmach byva plno manazeru, kteri kdyby odesli tak si toho ani nikdo nevsimne...
vim o cem mluvim... taky delam ve velke firme.. je tady plno lidi, kteri se tady proste nudi... a aby bylo videt ze neco delaji vymysli uplne nesmyslnou, zbytecnou praci... protoze tomu proste nerozumi... rikam jim "profesionalni manazeri" neumi nic, ale sefovat mohou kdekoliv


no není divu
podle toho co evropské automobilky vytvářejí za produkty není divu - nové modely jsou hnusné, těžké, složité, drahé, šetří na výbavě - přesný opak asijské konkurence. Já nevím proč všude cpou ty turbobenzíny, tříválce a jiné nesmysly, co nikdo nechce. Proč ty auta zvenku nafukují a zvyšují hmotnost a přitom uvitř jsou jsou stejně malý. To taky nikdo nechce. A, že si každý zákazník může vybrat výbavu na míru - to je dobré pro prémiová auta, ale pro mainstream zbytečně drahý luxus. Málokdo si už připlatí tisíce za prkotiny, co mají asiati ve standardu, případně ve výhodném paketu. Prostě nasadit slušnou základní výbavu, nabídnout pár příplatkových paketů a nazdar!


státní aparát
Už delší dobu vycházejí zprávy, jakým je státní aparát molochem a parazitem na státním rozpočtu. Stále se s tím nic nedělá. Naše republika už je vydrancovaná, rozkradená, vytunelovaná. Nic nám nepatří, nejsme v ničem soběstační. Hospodaření republiky jde o deseti k pěti, přesto, že dole se šetří. To je ale málo. Stále více jsem přesvědčena, že jedině cestou Islandu se k něčemu propracujeme. Přemýšlejte. Naše země potřebuje pomoc, braňme jí. Měli bychom donutit vládu k demisi. Ať budeme volit Petra nebo Pavla, v tomto systému budou pokračovat. Chce to změnu. Občan by měl být zainteresován více na chodu státu /referendum/ . Občané, myslete, kdyby bylo referendum, nemohli bychom dopustit neprokázané církevní restituce, který jistí , aby naše země se dostala na úplné dno. Občané, ještě není pozdě.



nesmyslná politika státu
neumožňuje změnu k lepšímu. Výroba stagnuje, protože není odbyt. Odbyt není proto, že ceny jsou vysoké a platy nízké. Proč jsou ceny vysoké, protože byly navýšeny DPH. Jen v případě pohonných hmot, přišla ČR v přímých ztrátách min. o 8 mld. V nepřímých ztrátách lze zakalkulovat pokles, resp. totální stagnaci stavební výroby-stavení materiál se musí přívezt , odvézt. Vysoké ceny energií nutí výrobce i odběratele šetřit, např. chyby s fotovoltaikou. Ceny domácích produktů, a především jídla se začínají stávat nekonkurenceschopnými. Jinými slovy, lidi začínají nakupovat v zahraničí. Je nutné podpořit odbyt. Současný stav je důsledek politiky státu.



Cikáni by si měli uvědomit...
Ano, je to opravdu zlé, když jediným způsobem, jak se zbavit otravného chování některých Cikánů je vynucování vyhlášky, která víceméně šikanuje i slušné lidi.
Rozzlobení Cikáni by si měli uvědomit, že jejich chování, které by v rozumném rozsahu nikomu nevadilo (např. vytáhnout před barák v létě jednou za čas gril nebo sezení na zídce) je v rozsahu, v kterém to provozuje jejich "utlačovaná minorita", natolik obtěžující, že se to kvůli nim musí zakázat absolutně.
Jo, taky bych přivítal, kdyby se toto chování zakázalo jmenovitě a konkrétně jenom těm Cikánům, kteří se ho dopouštějí v míře obtěžující, jenomže to jaksi naše demokratické zákony neumožňují.


Drazíromové
ale musíte si uvědomit,že ti lidé které svými kempy pod okny budíte jdou ráno do práce. Zhruba v době kdy jdete spát. A vydělávají na vaše dávky a pohodlný život. A aby byli odpočinutí do druhé práce (v případě, že platí hypotéku na stejný byt, který máte od státu zadarmo) jim hulákání pod okny kupodivu vadí. Znám to kvílení z vlastní zkušenosti. Tomuto se říká globální bezohlednost.


***************************

Prečo Cigáni, nie Rómovia?

Jozef Varga


Model fiktívnej spoločnosti, tvorenej pracujúcimi a príživníkmi, bol naozaj priveľmi schématický. Predpokladal som v ňom napríklad, že potomci pracujúcich sú vždy pracujúci a potomci príživníkov príživníci, ako keby išlo o dedičné vlastnosti. To však, samozrejme, nie je pravda. Niečo som predpokladať musel, keď som chcel vypočítať konkrétne demografické hodnoty. Je však načase opustiť fiktívny model a hovoriť o konkrétnej spoločnosti, ktorá sa od modelu podstatne nelíši. Názov stránky nenechal čitateľa na pochybách, že chcem hovoriť o niektorých skupinách Cigánov na Slovensku.

Možno by na začiatok bolo dobré vysvetliť, prečo sa vraciam k starému dobrému menu "našich tmavých spoluobčanov" (prečo si komunisti vymysleli na ich označenie túto frázu?). Dôvod je celkom prostý. Slovo Cigán je staré slovenské slovo a o výbere slov rozhodujú užívatelia jazyka, v tomto prípade Slováci. Cigáni nie sú Slováci, sami tvrdia, že predstavujú národnostnú menšinu, ktorá sa od Slovákov odlišuje napríklad aj jazykom. Nevidím teda najmenší dôvod, prečo by Slováci mali Cigánov označovať cigánskym menom Roma. Oni nás tiež volajú v svojom jazyku Gadžo a nikto z nás proti tomu neprotestuje. Porovnajme to s inými menšinami: ani karpatskí Nemci, ani Ukrajinci nás nenútia, aby sme ich označovali tak, ako sa označujú sami v svojom jazyku, či dialekte. Ale ani príslušníci iných národov neprotestujú, že ich nevoláme tak, ako sa volajú sami: Slovák nehovorí o nikom, že je Englishman, ein Deutscher, un Francais, un Italiano, etc. Myslím si, že toto vysvetlenie je pochopitežné a celkom postačujúce. Nezaškodí tiež pripomenúť, že sa Cigáni začali nazývať Rómami vo svojom jazyku až v roku 1993 # dovtedy označenie Cigán akceptovali, a dodnes je toto vlastné meno súčasťou slovnej zásoby slovenského spisovného jazyka. Cigáni sa po cigánsky môžu označovať ako chcú, ale nemôžu nútiť Slovákov, ani iné národy, aby do svojho jazyka prijímali cigánske slová.

Slovo Cigán je príbuzné francúzskemu Tzigan, španielskemu Gitano, nemeckému Zigeuner, anglickému Gypsy. Všetky tieto názvy sú odvodené od mena Egypta, ktorý kedysi dávno Cigáni nesprávne udávali ako svoju pravlasť. Cigánsky spôsob života spôsobil, že toto pôvodne neutrálne označenie príslušníkov národa (ja Cigánov nepovažujem za rasu), získalo pejoratívnu konotáciu. Nie je to teda tak, ako to vysvetžujú niektorí Cigáni: že meno Cigán je nepekné, lebo dáva jeho nositeľom príhanlivý význam. Nie meno kazí Cigánov, ale Cigáni svojim spôsobom života pošramotili obsah pôvodne počestného mena. Nemali by sa teda zaň dnes hanbiť. Ak by sme ich ďalších 50 rokov označovali ako Rómov, nezískalo by aj toto umelé meno príhanlivý význam? Obávam sa, že nie v mene je problém.


Aby ma čitatelia nemohli obviňovať, že píšem o tom, čo nepoznám, prezradím im čosi o sebe. Začiatok svojho dospelého života som prežil na východe Slovenska a mal som preto možnosť Cigánov spoznať. Nie že by som sa o to zvlášť snažil, snažili sa o to skôr oni. Pár mesiacov po tom, čo som ešte za éry komunizmu získal byt v obytnom bloku, nasťahoval národný výbor rovno vedľa mňa cigánsku rodinu. A tým začalo moje spoznávanie. V jednoizbovom byte bývali piati, robili však hluk ako celý štadión. Hádam každý druhý deň "prijímali návštevy" a keď návštevníci odchádzali, počítal som cez "kukátko", koľko ľudí byt opustilo. Priemerný počet bol blízky dvadsiatke. Dodnes neviem, ako sa tam toľkí mohli pomestiť. Slovenské porekadlo síce hovorí, že dobrých ľudí sa zmestí všade veľa # ibaže nehovorí nič o objeme, ktorý má tých ľudí pojať.

Návštevy to boli bujaré a veselé, a trvali celé noci. Obvykle vrcholili zvadami a bitkami, ktorých obligátnou súčasťou bolo hádzanie rôznych predmetov, vrátane hrncov, do steny oddeľujúcej môj byt od ich bytu. Nad ránom družina zrejme začala pôsobením vypitého alkoholu strácať vedomie a keď som ja odchádzal nevyspatý do práce, oni ogrciavali schodištia a močili vo výťahu. Pokúsil som sa majiteľa bytu slušne upozorniť na dodržiavanie nočného kľudu. Odpoveďou bola séria vulgárnych nadávok, z ktorých najslušnejšia bola "diliňo gadžo". Volával som po nociach políciu, tá občas aj prišla, prehodila s nimi zopár slov # a odišla. Susedia rýchlo pochopili, kto sa to na nich sťažuje a po odchode polície mi búchali po dverách a stenách. A k nadávkam sa pridala kvalitatívne nová: "ty rasistická sviňa!"

Pred nasťahovaním Cigánov boli ľudia v bloku voči sebe veľmi precitlivelí. Keď som hrával cez deň na klavíri, susedia búchali na radiátor. Zrejme som ich rušil pri sledovaní televízie. Raz v nedeľu na poludnie prišiel dokonca sused bývajúci podo mnou s výhražnou žiadosťou, aby som okamžite prestal hrať, lebo jeho dcéra spí! Po nasťahovaní Cigánov sa táto precitlivelosť stratila: nikto v hlbokej noci nebúchal na radiátory, ani im nešiel klopať na dvere. Pociťoval som to ako diskrimináciu: ja som nesmel hrať na klavíri na poludnie, Cigáni mohli robiť pekelný rámus celú noc. Pýtal som sa toho suseda, či mu teraz rušenie nočného kľudu nevadí. Vadilo mu, ale bál sa hádať s Cigánmi. Jednak by vraj nič nedosiahol a jednak na seba nechcel upozorňovať. Takže voči mne bol ten sused hrdina, mňa sa nebál, ale s Cigánmi sa nechcel špiniť. A po krátkej dobe som i ja začal chápať, že ak chcem minimalizovať konflikty s Cigánmi, nezostáva mi nič iné iba pretrpieť ich orgie, pretože žiadnym konaním nič nedosiahnem. Obyvatelia bloku boli cez deň v práci, Cigáni doma, ktovie čo by nám rasistom mohli vyparatiť ...

Jedného dňa sa títo Cigáni odsťahovali a všetci obyvatelia bloku si vydýchli. Netešili sa však dlho # do bytu sa nasťahovali Cigáni iní. Pýtal som sa na bytovom odbore MsNV na vysvetlenie a dozvedel som sa, že ktosi rozhodol, že tento byt je už trvale určený na ubytovanie sociálnych prípadov # teda Cigánov. Táto zmena predstavovala pre obyvateľov bloku krok z blata do kaluže. Noví Cigáni mali asi šesť detí a tie mali rozkošný zvyk opľúvať kľučky bytov a výťahu. Bolo to odporné a nechutné a ja, otec dvoch malých detí, som musel robiť rôzne komplikované opatrenia, aby sa nečistota z kľučiek nedostala na ruky mojich ratolestí a odtiaľ do ich úst. Vedel som, že keby som proti tomuto konaniu ráznejšie zakročil, jeho intenzita by sa iba zvýšila. Raz som sa však predsa neovládol a Cigánčatám som vynadal. Reakcia sa dostavila hneď: "ktosi" mi začal močiť na dvere a pred dverami vyprázdňovať obsah svojich hrubých čriev. Susedova zásada sa opäť potvrdila: človek nesmie na seba upozorňovať, ak nechce aby si ho Cigáni všímali. Oni majú totiž dosť času na vymýšľanie všemožných pestiev # do práce ani do školy sa neponáhľajú.

Nečudo, že pri takom každodennom kontakte, som si začal všímať Cigánov aj mimo svojho bydliska. Raz som sa viezol v autobuse a na jednej zastávke ich nastúpila celá črieda. Cestujúci im hneď "uvoľnili" miesta, lebo každý chcel byť od ich zápachu čo najďalej. Na ďalšej zastávke nastúpil revízor a začal kontrolovať cestovné lístky. Keď prišiel ku mne, ukázal som na Cigánov a požiadal ho, aby najprv skontroloval ich, lebo oni lístky určite nemajú. Revízor odo mňa lístok už nechcel, ale Cigánov obišiel. Vtedy som si uvedomil, že ich diskriminuje: správa sa voči ním ináč, než voči ostatným cestujúcim, rasista jeden!

A začal som si uvedomovať, že aj obyvatelia bloku, vrátane mňa, Cigánov diskriminujú: správajú sa voči ním ináč než voči sebe navzájom. Sebe netolerujú takmer nič, Cigánom všetko. Pochopil som, že nás Cigáni označujú za rasistov právom!

Na opľúvanie kľučiek som sa sťažoval na všetkých možných miestach, vrátane mestského hygienika, lebo som celé noci počúval usedavý kašeľ zo susedného bytu a bál som sa: čo ak ide o tuberkulózu, ktorou sú ohrozené moje deti? Dlho sa nič nedialo, až asi po roku Cigáni zmizli a obyvatelia bloku boli pozývaní k lekárovi. Dozvedeli sme sa, že Cigánka zo susedného bytu mala kavernóznu tuberkulózu a rodina skončila v akejsi liečebni. Obyvatelia bloku potom dostali kúru streptomycínu a celý rok sme užívali Nidrazid a odporne kyslý PAS.

Raz manželka zbadala vo vlasoch našej dcérky živé vši. Rozhovor s učiteľkou ukázal, že "z pedagogických dôvodov" posadila k mojej dcére najhoršiu žiačku triedy, aby sa tá "niečomu naučila". Tvrdenie mojej manželky, že dcéra dostala vši od tejto Cigánky, učiteľka rezolútne odmietla a označila ho za rasistické! Na druhý deň prišla do triedy kontrola a vši naozaj mala iba naša dcéra # Cigánka v triede nebola ... Úsilie učiteľky naučiť Cigánku "niečomu" nemalo však veľký úspech, lebo tá školskú dochádzku ukončila v druhej triede základnej školy # tehotná. "Niečomu" sme sa naučili len my # ako odstraňovať vši # i keď sme o takú rekvalifikáciu vôbec nestáli.

Po tuberkulóznych Cigánoch sa do bytu nasťahoval cigánsky hudobník. Všetci obyvatelia sa potešili: mal iba jedno dieťa a chodil vyobliekaný a navoňaný ako nikto v celom bloku. Všetci sme ho mali radi a tešili sme sa, že náš osud sa konečne zmenil. Lenže jemu sa byt zdal primalý a o pol roka si našiel väčší. Vystriedala ho slobodná Cigánka s tromi deťmi. Ako som sa neskôr dozvedel, každé malo iného otca. Ani táto Cigánka nikde nepracovala, a "živila" sa prostitúciou. Keď som niekedy večer potreboval vyjsť z bytu, musel som sa predierať pomedzi čakajúcich nenavoňaných "zákazníkov". Aj priatelia ma v tých časoch prestali navštevovať.

Keďže za bývanie táto suseda neplatila, odpojili ju jedného dňa od zdroja elektrickej energie. O pár dní som zaregistroval čulý ruch okolo elektrickej rozvodnej skrine na ktorú som mal výhľad cez "kukátko". Všimol som si tam pripitého "zákazníka", ktorý manipuloval s elektrickými vodičmi a z času na čas zasyčal a zaklial # zrejme dostal elektrickú ranu. Ale keď som už ležal v posteli, začul som z vedľajšieho bytu rádio. Vyzrel som z okna a z bytu som uvidel svietiť svetlo. Ráno som zistil, že susedný byt je veľmi neodborne a nebezpečne napojený na môj elektromer. Samozrejme, že som životu nebezpečnú situáciu zlikvidoval ako som najlepšie vedel a utekal som do práce. Keď som sa vracal domov, suseda ma už čakala a začala mi nadávať, označujúc ma za genitálie vo všetkých jej známych dialektoch. Kľúčové v tých nadávkach bolo obvinenie, že som ju odpojil od elektrického prúdu! Ja ju # a od môjho! Na nadávky som samozrejme nereagoval: načo?

O pár dní som pri návrate z práce narazil predo dverami svojho bytu na podguráženú skupinku Cigánov, ktorí "odborne pripájali" susedin byt na elektrickú sieť. Privolaná policajná hliadka ich odviedla a videl som z okna ako ich za rohom aj pustila # rasisti bezohľadní! O pár dní som porušil zákon tým, že som dvere rozvodnej skrine uzamkol kladkou (rozvodná skriňa má byť z bezpečnostných dôvodov verejne prístupná), za čo mi suseda ešte dlho strpčovala život.

Mám pokračovať? Nie, nechce sa mi. Pokým som sa zo spomínaného bytu neodsťahoval, bolo toho ešte veľa, ale to, čo som tu uviedol, celkom stačí na to, aby som mohol odpovedať autorom stránky Tolerancia, ktorí obviňujú z rasizmu slušných ľudí už len preto, lebo "viac ako 65% z nás by boli proti tomu, keby sa do jeho susedstva nasťahoval Róm". To si necigáni nesmú už nič ani len želať? V tejto spoločnosti majú všetky práva len Cigáni? Silne mi to pripomína naivné názory združenia Sloboda zvierat, podľa ktorých aj zvieratká majú iba práva, ale už žiadne povinnosti. Ja som Cigánov mal za susedov celé roky a boli to roky hrozné. Nechcel by som, aby sa opakovali a teda patrím medzi tých spomínaných 65%. Ale nie preto, že by mi vadila "farba ich pleti" # tá mi bola celkom ľahostajná. Nebolo mi však ľahostajné ich správanie, ktoré som popísal. Viem, že všetci Cigáni nie sú takí, poznal som v svojom živote aj slušných (viď aj uvedený prípad hudobníka). Ale takých je nanešťastie málo. Je to moja vina?

Bohu (a Cigánom) milej organizácii s názvom "źudia proti rasizmu" preto na ich sugestívnu otázku "Vieš si predstaviť život v strachu len preto, že si inej farby pleti?" odpovedám veľmi jednoznačne: áno, viem si to predstaviť celkom živo, lebo som roky v takom strachu žil a bál som sa Cigánov len preto, lebo nie som Cigán!

S Cigánmi som sa občas stretával od detstva a už vtedy som si u nich všimol jednu vlastnosť, ktorá mi dnes pripadá takmer univerzálna: je to bezohľadnosť voči necigánom (vzájomné vzťahy Cigánov ma, samozrejme, nezaujímajú). Svoje detstvo som prežíval v socialistickej ére čakania v radoch a vtedy som sa pri mnohých príležitostiach stretával s tehotnými Cigánkami, ktoré sa ostentatívne predvádzali svojimi bruchami, aby nemuseli stáť v rade. S tým súvisel aj môj prvý drobný konflikt s touto menšinou, keď ma takto chcela jedna Cigánka predbehnúť pri pokladnici kina. Tvrdo som odmietol a dobre som urobil: ten za mnou, ktorý jej vyhovel, potom hromžil keď zistil, že tehotná "nešťastnica" kupuje lístky asi pre dvadsať ďalších Cigánov stojacich obďaleč, a jemu sa vďaka jeho ohladuplnosti lístok už neušiel.

Tento prípad je, samozrejme, banálny, ale ukazuje plasticky, čo si o sebe Cigáni myslia: považujú sa za geniálne rafinovaných, lebo dokážu zneužiť slušnosť a ohľaduplnosť druhých v svoj prospech. Iste ste sa aj vy stretli v čakárňach lekárskych ordinácií, či pri pokladniciach predajní, s veľmi netrpezlivými a náhliacimi sa (do práce??) Cigánmi, ktorí si myslia, že hlúpymi výhovorkami oklamú sprostých "gádžov". Divíte sa potom tomu, že si myslia to isté o imigračných úradoch v zahraničí, kde žiadajú o azyl kvôli "rasovej diskriminácii", čo zdôvodňujú tým, že sa "boja" útokov rasistov? V zahraničí ich ešte nepoznajú, preto ich berú vážne. Ale aj to čoskoro skončí.

Poznámka: Dobrý príklad predstáv nezasvätených ľudí zo zahraničia o Cigánoch predstavuje naivne idealizujúci a neobjektívny pohľad Kanaďana Dr. Scheffela. Tento pracovník kanadskej vládnej organizácie Canadian International Development Agency (CIDA), hneď po príchode na Slovensko "veľmi rýchlo zistil, že najväčšou prekážkou integrácie Rómov je podozrievanie zo strany 'bielej' väčšiny. Avšak väčšina z 'bielych' nikdy nenavštívila rómsku komunitu". V celom príspevku, nachádzajúcom sa na oficiálnej stránke CIDA, nenájedete ani náznak toho, že by za čosi mali byť čo i len trochu zodpovední aj Cigáni sami. (Opät postoj typu "Slobody zvierat": Cigáni # rovnako ako zvieratká # majú iba práva, ale už žiadne povinnosti.) Špeciálne som tam márne hľadal vysvetlenie toho, akým mechanizmom "podozrievanie zo strany bielych" zvyšuje tak mohutne rast cigánskej populácie. Pri čítaní tohoto dokumentu sa človeku až zdá, že Cigáni predstavujú hádam výkvet ľudstva a vzor správania pre ostatné národy. Takéto romantické názory sú zrejme následkom až podozrivo veľkej rýchlosti, s akou tento bystrý Kanaďan robí svoje "bezchybné" úsudky.

Na výzvu vyššie spomínaných udatných bojovníkov proti rasizmu, formulovanú vetou "Podporuj prevenciu rasizmu, posilňuj lásku!" môžem preto odpovedať: klopete na nesprávne dvere. Ohľaduplnosti a "lásky" sa dožadujte od nich, nie odo mňa. Nie je mojou povinnosťou "milovať" nikoho a zvlášť nie takých, s akými som sa stretol. A na otázku "Chceš pokračovať v nekonečnom kruhu odovzdávania predsudkov?" odpovedám: to, čo som popísal, sú fakty, nie predsudky. Nie ja sa mám meniť, nie ja sa mám prevychovávať # zmeniť sa majú oni!

Popisované skúsenosti sa netýkali Cigánov z osád. Žil som v meste a to, čo popisujem, sa týkalo Cigánov "mestských" a teda asi aj kultúrnejších. Ale párkrát som sa ako peší turista nechtiac dostal predsa aj do osád. Keď som napríklad jedného letného popoludnia schádzal z Fabovej hole, musel som prejsť cigánskou osadou pri Polomke, o existencii ktorej som ani netušil, pretože nebola vyznačená na turistickej mape. Ale ležala v úzkej doline pozdĺž potoka, takže som ju obísť nemohol. Šiel som sám a Cigánčatá odo mňa drankali koruny. Neodpovedal som a ponáhľal som sa dolu osadou. Dospelí Cigáni na mňa začali vulgárne pokrikovať a obviňovať ma zo skúposti (mali na to zrejme ústavné právo), lebo chúďatám deťom nechcem dať ani korunu. Osada bola dlhá, ja som musel ísť jej stredom, a osadníkov moja "skúposť" podráždila až tak, že po mne začali hádzať kamene a na úzkom priechode cez potok mi zatarasili cestu, kde so mnou na túto tému zrejme chceli "diskutovať". Keď som dal najavo svoju rezolútnu neochotu k "diskusii" pod tlakom väčšiny, začali po mne s opovrhnutím pľuvať. Bol som rád, že ich "spravodlivé" rozhorčenie nad mojim "asociálnym" správaním neviedlo k vyťahovaniu nožov. Nesťažoval som sa vtedy na rasovo motivovaný útok # nie som ako oni.


A prečo o tom všetkom píšem práve tu? Lebo mi spomínaní "boží bojovníci" sugerujú, že rasizmus sa prejavuje už aj "rozprávaním vtipov [!] na tému znevýhodnených skupín [čím sú, preboha, znevýhodnené?] ... nazývaním Rómov cigáni [!]. Diskrimináciou v autobusoch [treba im uvoľňovať miesta na sedenie?], obchodoch [treba ich pri pokladnici púšťať dopredu, lebo sa veľmi ponáhľajú do práce?] ... " A títo ľudia, ktorí usúdili, že treba ochraňovať iba práva niektorých skupín obyvateľov, nie všetkých, idú vo svojich vývodoch až tak ďaleko, že bez hanby tvrdia, že "rasizmus je diskriminačná teória, ktorá ... je obvykle spojená s genocídou, vyhladzovaním menejcennej rasy nadradenou." Takže od nazvania Rómov Cigánmi je už zrejme len krok ku genocíde!!! Vedeli by ste si vymyslieť lepší príklad demagógie?


http://www.youtube.com/watch?v=3jiZYEoW_ks

*********************

Fatální selhání státu aneb proč nemáme rádi Romy

Starý vtip říká, jaká jsou nejhorší tři slova od Roma? Dobré ráno, sousede# O nás Češích se říká, že jsme rasisté, že jsou Romové (cikáni) u nás diskriminovaní a jsou to také média, která nás o tom stále přesvědčují. Je tomu skutečně tak? Problém je myslím úplně někde jinde.

Romský problém je totiž zejména sociální, ne rasový.

Důvodů, proč většina Čechů a Moravanů nemá rádo Romy, je více. Hlavním důvodem je zcela nepochybně odlišný sociální model romské komunity a jejich životní styl, který většinovou společnost prostě obtěžuje. Je to ono obsazováního prostoru - obsazování parků, srocování se a celodenní debatování ve skupinkách na ulicích před domy atd. Narozdíl od většinové populace Romové veřejný prostor využívají, ale nemají k němu vztah, nepečují o něj - viz okolí romských domů a bytů - uvnitř naklizeno, ale co se děje venku je nezajímá.

Druhým důvodem je osobní nebo sdílená špatná zkušenost s konkrétními Romy - někdo byl okraden, zbit, bydlí v domě nebo ulici s romskou rodinou nebo rodinami atd. Opakovaně vykradený sklep, auto bez kol, bez rádia nebo "jen" občasný hluk v nočních hodinách, děti okupující chodbu domu a čárající po zdech nebo nepořádek člověka dvakrát nenadchnou. Sám jsem vyrostl na pražském Smíchově a do školy pak chodil i do Nuslí a mám s Romy bohaté zkušenosti. Tehdejší mocipáni udělali pod Nuselským mostem celkem vtipný pokus, do jedné budovy dali zvláštní školu a do druhého křídla téže budovy pak výběrovou jazykovou základku. Co se dělo před a po vyučování Vám asi nemusím vyprávět...

Tradované nebo osobní zážitky s Romy se prolínají a ve společnosti vzniká tak zvaná špatná pověst. Různí multi-kulti aktivisté tomu dali hanlivou nálepku generalizace a je nich prostě špatné generalizovat, házet všechny do jednoho pytle. Tím v podstatě i zaniká problém s Romy, je to problém jen s jednotlivci. Jen se už nesmí napsat, že těch jednotlivců je v romské komunitě tak 90-95%. Přitom generalizace je stará jako lidstvo samo. Je to prastarý mechanismus, kterým se v lidské společnosti sbíraly informace, zjednodušovaly se a vytvářely se obecné pravdy. Díky generalizaci se lidé bránili před nebezpečími. Na různých formách generalizace jsou postavené i pohádky. Samozřejmě, že každé zevšeobecnění je poplatné aktuálnímu poznání a tudíž není vždy správné (vlci jsou nebezpeční, žralok napadne vždy ..), ale co s tím. Romové mají tu nevýhodu, že jsou dobře vidět, jsou charakterističtí a každý si jich hned všimne. Není to ale primárně barva pleti, co lidem vadí.

Hlavní problém je v tom, že drtivá většina Romů patří ke sociálnímu dnu společnosti a tím nemyslím nic hanlivého. Jsou to prostě velmi chudí lidé s velmi mizerným vzděláním a kvalifikací, s nuzným příjmem (často jen dávky) a ještě horšími vyhlídkami. Jako každý jiný z této sociální skupiny obyvatel mají i Romové velmi těžkou startovací pozici, navíc stíženou jasnou vizuální identifikací tmavší pletí a charakteristickými rysy. V České republice prostě žije relativně velká skupina lidí, kteří jsou bez kvalifikace, se špatnými sociálními návyky, u nichž chybí motivace cokoliv měnit a v současném světě jsou v podstatě ztracení, dezorientovaní. Alkoholismus, hazard a půjčky jsou pak jen pokus o útěk z reality.

K tíži našeho státu je nutno říci, že s těmito lidmi - a Romové jsou jen součást té skupiny - neumí pracovat. Jedna rovina je represe státního aparátu a dodržování zákonů a pravidel. Zde stát selhává na celé čáře, dílem příliš liberálních zákonů, dílem nečinností a liknavostí úředníků. Je faktem, že dnešní stát pro velkou část těchto sociálně nepřizpůsobivých nepředstavuje hrozbu, autoritu. Stát totiž nedisponuje žádným trestem, který by tuto skupinu lidí citelně postihl. Jsou prostě tak hluboko, že hůř být nemůže. Je potřeba si uvědomit, že zde existuje skupina lidí, pro které je i vězení docela prima hotel s jídlem a teplem zadarmo. A pokud těmto lidem sáhneme jako součást trestu na dávky, jen se zvýší počet krádeží a loupeží v okolí. Když peníze nedostanou, tak si je vezmou. Trest, netrest. Musejí a chtějí přežít. Pokud budeme praktikovat pravdla tak, že každodenní krádež do 2000 Kč je pořád přestupek a drobnou kriminalitu postihnout nelze, tak se nehneme z místa.

Současně Romy (a jiné lidi na sociálním dně) státní aparát neumí motivovat a přimět k vlastní aktivitě. Malá část Romů, kteří si udělali školu a našli slušnou práci, svou komunitu okamžitě opouští. Stejně tak i většinová populace s niminechce logicky nic mít. Humanističtí aktivisté se snaží prosadit svou ideu začlenění romských rodin do většinové populace, ale odpor běžných lidí je logicky velký.Je to něco, co mne fascinuje - když někdo prosazuje myšlenku integrace Romů do většinové společnosti, už neříká, kde vezme ty stovky "bílých" dobrovolníků. Pokud jde o mne, já se tedy nehlásím. Byl bych i proti tomu, aby moje dítě chodilo do třídy s několika malými Romy - ne kvůli rase, ale dítě by se mělo ve škole především vzdělávat, ne pracovat na začlenění nějaké minority. Nechci, aby moje dítě někdo ve škole při výuce zdržoval.

Problém s Romy s v Čechách a na Moravě nezrodil jen tak. Je potřeba říci, že ti Romové, co v Čechách žili po staletí a v nějaké míře se naučili pohybovat v mantinelech daných společností, tihle "naši" Romové z 90ti % zahynuli za války v koncentrácích. Romové, kteří sem po válce přišli, jsou povětšinou z východního Slovenska. Přišli zejména proto, že je sem nalákala komunistická mašinerie - komunisté potřebovali dělníky do těžkého a chemického průmyslu. Bohužel, slovenští Romové mají sociální návyky všech balkánských Romů. Na Balkáně, a na Slovensku také, žijí totiž Romové mimo většinovou společnost, která s nimi v podstatě nekomunikuje. To jsou ty slumy a osady mimo civilizovaný svět, často na úrovni doby prvobytně pospolné. S těmito sociálními "dovednostmi" a zkušenostmi s většinovou populací přišli Romové do Čech.

Převrat v roce 1989 zastihl Romy naprosto nepřipravené a asi to byl i šok. Ten stát, který pro ně měl vždycky práci a pracovat je nutil, najednou nebyl. Velké fabriky se změnily nebo zanikly, přišly moderní stroje, nekvalifikované práce ubývalo. Navíc se o práci najednou prát, nic najednou nebylo zadarmo a snadné. Socialismem odkojení Romové tohle neuměli. Jejich vztah ke vzdělání je také specifický. specifický.

Zajímavá je paralela s jinou etnickou minoritou - Vietnamci. Ještě začátkem devadesátých let vysmívaná skupina stánkařů se v posledních letech stává pomalu respektovanou skupinou živnostníků s kamennými prodejnami. Jejich děti ve druhé a třetí generaci mluví plynně česky a studují prestižní školy. Vietnamci jsou jasný důkaz, že česká populace není otevřeně rasistická, jen mírně xenofobní a hodně konzervativní. Ale chtělo to dvacet let a na vietnamce už nikdo nenadává, naopak jsou lidé často rádi, že to je právě jejich obchod, který na menších městech představuje jedinou slušnou možnost nakoupit si čerstvé potraviny.

Nevraživost většinové populace k Romům ovlivňují ještě další, celkem zásadní faktory. Populace Romů se v jednotlivých Evropských zemích značně liší a jednotlivé země jsou v naprosto odlišných situacích. Na toleranci většinové populace mají totiž vliv proměnné jako HDP na hlavu v dané zemi, počet Romů k počtu většinové populace, hustota osídlení dané země a kvalita a benevolentnost sociálního systému. Jak je vidět z mapky, situace v jihovýchodní Evropě není právě růžová - ekonomicky slabý region s velmi silnou Romskou minoritou má co dělat. Ono ti američtí a bůhvíjací aktivisti nevědí, o čem mluví. Zajeďte se podívat do Bulharska, Srbska nebo Rumunska, startovací pozici těmto zemím nezávidím.


zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Romani_people_by_country

Řešení je podle mne jednoduché, ale je to běh na dlouhou trať. Romové potřebují jasný a čitelný systém cukru a biče. Systém je musí motivovat za vzdělání dětí - vyšší dávky za dítě absolvující ZŠ, ještě vyšší za SŠ a VŠ. Nějaké dávky dávat i těm Romům, co pracují a byli nezaměstnaní a jen postupně je ubírat. Vytvořit speciální nulté ročníky a malé školky v romských lokalitách. Vytvořit systém vzdělávání pro dospělé Romy a umožnit jim získat výuční list, profesi. A postupně omezovat sociální dávky a zároveň nastavit velmi striktní systém, který by potíral drobnou kriminalitu a ostatní prohřešky proti občanskému soužití (např. i opakovaná malá krádež v nějakém časovém úseku by měla být trestným činem).