Stavebnice: Italeri 158
V roce 1966 řešilo Izraelské letectvo otázku náhrady používaných letounů Mirage IIIE letouny lépe přizpůsobenými operacím na Blízkém Východě. Těmi se měly stát stroje Mirage 5J, vyvinuté a vyrobené francouzskou továrnou Avions Marcel Dassault (AMD). Letouny již byly dokonce zaplaceny, když francouzský prezident de Gaulle vyhlásil embargo na dodávky vojenské techniky do Izraele.
Řešení nastalé situace se nabízela dvě: buď odcizit výrobní dokumentaci k letounům a vyrábět je jako bezlicenční kopie, nebo se na základě Mirage III pokusit vyvinout vlastní konstrukci. Ačkoliv první cesta se již Izraeli osvědčila v minulosti, nakonec byla zvolena cesta druhá, tj. další vývoj Mirage III. Do tohoto vývoje byla zainteresována jak firma AMD, která si jako soukromá společnost mohla dovolit do jisté míry obcházet embargo, tak (zejména v pozdější fázi) řada amerických techniků a konstruktérů.
Největší problém se ukázal s pohonnou jednotkou, neboť motor Atar 9C-03, původně plánovaný pro Mirage 5J, vyráběl francouzský státní letecký průmysl, který z pochopitelných důvodů nemohl obcházet embargo. Izrael se proto, také v rámci unifikace pohonných jednotek s právě dodávanými letouny F-4, rozhodl pro americký motor J-79, který měl zajistit celkově lepší výkony stroje. Bohužel tento motor je mírně větší než Atar 9C a také má jinak rozmístěné montážní body a vyšší nároky na přívod vzduchu. Proto musela být prakticky znovu zkonstruována zadní část trupu a překonstruovány vstupní kanály.
Vznikl tak letoun Kfir, který byl ve variantě C-1 dodán k jednotkám. Jeho výkony však byly i přes výkonnější pohonnou jednotku zklamáním. Proto byla na Kfiru zkoušena různá aerodynamická zlepšení, vycházející mj. i z programu Milan firmy AMD, vedoucí až k instalaci malých trojúhelníkových plošek na sací kanály – tak vznikla verze C-1plus. Ukázalo se, že nastoupená cesta je správná – plošky způsobily jak zvýšení výkonů při snížení spotřeby paliva, tak pronikavé zvýšení obratnosti letounu. Instalace byla dále zdokonalena a počínaje verzí C-2 byly na zesílené sací kanály montovány pevné trojúhelníkové plochy „canardy“ větších rozměrů a modifikováno křídlo: náběžná hrana byla vybavena tzv. psím zubem.
Letouny Kfir slouží v izraelském letectvu v řadě variant, několik letounů varianty C-1plus bylo v polovině osmdesátých let zapůjčeno do USA, kde sloužily u výcvikových jednotek US Navy a US Marine Corps jako letouny „agresorů“.
Model
Stavebnice F-21A od Italeri je staršího data, ale přesto z ní lze postavit celkem slušný model.
Krabička
Krabička obvyklé velikosti s bočním otevíráním má na zadní straně kamuflážní schéma, které ale ve vyobrazení odstínů silně neodpovídá realitě.
Pohled dovnitř
„Normální“ Mirage s rytím ala Italeri z poloviny osmdesátých let, dobrý základ – téměř pro cokoliv.
Stavba
Jako vždy jsem se rozhodl postavit „krabičku“, tzn. nepouštěl jsem se do jakýchkoliv výraznějších úprav s tím, že si vyzkouším některé finesy povrchové úpravy. Model se stavěl celkem dobře, jen boční panely v pilotním prostoru je vhodné doplnit. Také je třeba zatmelit propadliny na křídle (viz fotografie) a výstřelné kanály kanónů (kus, který jsem se rozhodl postavit měl kanóny vymontovány). Nově jsem zhotovil pouze překryt kabiny (vylisovaný z fólie přes původní).
Zbarvení jsem zvolil odlišné od nabízeného ve stavebnici, a to kombinaci krémové, pískové a zelené tak, jak letoun sloužil u USMC. Použil jsem barvy Humbrol 250 (světlá), 119 (střední), 155 (zelená) a 127 (šedá na spodní plochy). Ukázalo se ale, že 250 je příliš tmavá, takže jsem ji musel smíchat s bílou a krémová pole znovu přetřít. Pak jsem nanesl lesklý lak Humbrol. Obtisky mají celkem slušný soutisk, ale jsou „plechové“ a to do té míry, že i nejsilnější vodička Agama s nimi měla spoustu práce.
Po zaschnutí obtisků jsem se pustil do experimentování. Celý povrch včetně obtisků (a po pravdě zejména obtisky) jsem přebrousil lapovacím papírem a to tak, že jsem obtisky částečně odbrousil. Pak jsem malým množstvím hnědé olejové barvy zvýraznil některé panely, šedou naznačil další „ošuntělosti“ a vše jsem završil matným lakem Humbrol s příměsí hnědé.
Závěr
S přiměřeným úsilím velmi pěkný model do vitrínky za rozumnou cenu.
