Stavebnice: Kovozávody Prostějov č. 18
Letoun Jak-23 vznikl jako poslední člen rodiny, započaté adaptací stroje Jak-3 pro pohon proudovým motorem, označené Jak-15. Deset letounů tohoto typu bylo v roce 1949 dodáno do tehdejšího Československa a plánovala se licenční sériová výroba. Později však bylo rozhodnuto o výrobě modernějších letounů MiG-15, takže dodané stroje posloužily, stejně jako v zemi původu, k seznámení personálu s moderní technikou.
Model
Stavebnice Jak-23 pamatuje lepší časy Kovozávodů Prostějov. V průběhu doby jsem ji měl (a zlikvidoval) několikrát, nyní jsem si ji velmi výhodně opatřil s úmyslem vyzkoušet „nové“ technologie vytváření kovového povrchu.
Krabička
Jaká krabička? Za 12 Kč pytlík dílů, obtisky a návod.
Pohled dovnitř
Klasika Kovozávodů, slušná tvarová přesnost, pozitivní detaily povrchu.
Stavba
Opět jedna z „krabiček“, tzn. nepouštěl jsem se do jakýchkoliv výraznějších úprav s tím, že si vyzkouším zejména povrchovou úpravu. Model se stavěl celkem dobře, s výhradami již dříve zmiňovanými v jiných recenzích – zejména lícování polovin trupu není úplně nejlepší. Pozornost jsem zaměřil na sací kanál motoru, kde jsem odbrousil jsem zaslepení dílu 13, zespodu jsem vybrousil dno podvozkové šachty a do přepážky vestavěl světlomet. Šachta příďového podvozku je příliš mělká, je vhodné ji prohloubit, tj. vytvořit znova. Vanu pilotního prostoru (díl 1) jsem zcela nahradil novou vyrobenou z destiček (včetně přepážek), sedadlo jsem opatřil zezadu vedením a zepředu upínacími pásy, palubní deska je upravená z dílu 2 a opatřená obtisky jednotlivých přístrojů, knipl je zhotovený z tyčinek a doplněný o lanové převody, zaměřovač je nově zhotovený, překryt kabiny je vytažený z fólie přes původní díl 31. Tryska (díl 14) je prodloužená pomocí trubičky a zaslepená, příslušný otvor v trupu je upraven aby mezi trupem a tryskou vznikla malá spára. Anténní systém je z vláken vytažených nad plamenem, opatřený „izolátory“ z bílé barvy. Hlavně kanónů v přídi jsem nahradil kousky injekční jehly.
Letoun jsem provedl v barvě kovu metalickou barvou Agama, nanášenou na jednotlivé panely různým směrem a pak rozleštěnou. Obtisky výsostného označení jsou ze stavebnice s vyjímkou znaků (KR-17), které jsou v obtiskovém archu příliš malé (viz foto a příslušný předpis, stanovující výšku znaků na 4/5 výšky plochy, na které jsou umístěny), takže jsem použil ze zásob (snad písmena z archu USAF?). Konečná povrchová úprava je polomatným akrylovým lakem ModelMaster.
Závěr
Vyzkoušel jsem, co jsem chtěl, a ještě mám docela hezký a poměrně neobvyklý model.
Fotogalerie
KR-17, ČSLA, 5. stíhací letka, 1950
