O tomto letounu, respektive jeho bojových variantách, již byly popsány stohy papíru a to jak v dobrém pro jeho fenomenální výkony, tak ve špatném pro jeho zdůrazňované slabiny a údajný vysoký počet nehod.
Faktem zůstává, že šlo o stroj pokrokové konstrukce, dosahující výkonů vysoko nad průměr. Ne náhodou byl ve své době držitelem řady rekordů, byl používán k výzkumu a jeho speciální varianta NF-104A sloužila pro výcvik budoucích astronautů.
V celé řadě F-104 je právě NF-104A strojem, jež vynikne mezi ostatními Starfightery a proto nemohl chybět v mé sbírce. Vzhledem k tomu, že ve dvaasedmdesátině vyrábí (snad ještě?) konverzní sadu firma Twelve Squared, což je pro mě věc naprosto nedostupná, pustil jsem se (inspirován starším číslem magazínu Fine Scale Modeller) do konverze sám. Jako základ poslouží nějaký F-104 verze G nebo S - NF-104A měl širokou SOP jako modely G a S. V mém případě to byl letitý, ale stále dobrý F-104G/S od Esci. Nejprve si projděme seznam vnějších odlišností NF-104A od F-104G. Tím prvním, co vás upoutá, je pomocný raketový motor AR2-3 montovaný nad tryskou standardního proudového motoru J79. Při pozornějším pohledu zjistíme, že stroj má zvětšené rozpětí, jiné kužely vstupního ústrojí motoru a jinak provedenou příď trupu. Na tyto části také zaměříme svou pozornost při přestavbě.
Raketový motor je tím, co tohoto Starfightera odlišuje na první pohled. Motor jsem vybrousil z bločku polystyrenu - chce to trpělivost, ale nejde to zas až tak pomalu a těžko, jak by se mohlo zdát. Pro motor připravíme výřez v SOP, motor vlepíme až po slepení polovin zadní částu trupu a dotmelíme do patřičného tvaru.
Kužely sacího ústrojí motoru jsou u NF-104A delší než u F-104G. Doporučuji odříznout špičku původního kužele podle první spáry naznačené na kuželu a špičku doplnit například ze zbytků vhodné přídavné nádrže (jak jsem to udělal já).
Křídlo letounu má zvětšené rozpětí. Takto vzniklý prostor je využit pro trysky reaktivního řízení (RCS) vždy po jedné na levém i pravém křídle shora i zdola. Rozpětí zvětšíme o 7 mm na obou stranách pomocí polystyrenové destičky vybroušené do patřičného tvaru. Lehkým navrtáním můžeme vyznačit trysky reaktivního řízení - pozor: neprovrtat skrz.
Příď trupu na rozdíl od bojové verze neobsahuje radiolokátor, ale trysky RCS a nádrž peroxidu vodíku - okysličovadla do raketových motorů RCS. Příď originálu nebyla vyrobena z dielektrického materiálu jako u bojových verzí, ale z plechu. Trysky RCS jsou umístěny po dvou nahoru, dolů, vlevo i vpravo (tedy celkem osm).
Pilotní prostor: použijeme-li tak, jak je ve stavebnici, zbývá doplnit ovládací prvky raketového motoru a odstranit obrazovku radiolokátoru z palubní desky - letoun nebyl radiolokátorem vybaven. Sedačku pilota je vhodné upravit aby odpovídala původnímu provedení z F-104A, který byl vzat jako základ přestavby.
Podvozkové šachty: s klidným svědomím jsem použil tak, jak se nabízí. Šachta hlavního podvozku je navíc z větší části zakryta uzavřenými podvozkovými kryty.
Drobné detaily: kromě zmíněných detailů v pilotním prostoru je třeba doplnit sondy z obou stran trubice na přídi. Brzdící štíty, které stavebnice nabízí oddělené, jsem připevnil v otevřené poloze - modelu to prospěje. Výstřelný kanál kanónu vlevo pod kabinou je třeba zatmelit do pozvolné "boule".
Povrchová úprava: a nyní je třeba se rozhodnout pro jeden ze tří strojů, které byly přestavěny do podoby NF-104A.
Stroj S/N 56-756 (na SOP uvedeno jako 60756, na trupu NF-756), který 18.6.1965 přežil výbuch okysličovadla a šťastně se vrátil na zem aby 15.6.1971 přišel o raketový motor a část směrovky při výbuchu během pozemní zkoušky.
Stroj S/N 56-760 (na SOP 60760, na trupu NF-760), nejvíce fotografovaný a v průběhu života nepostižený katastrofami, který je nyní vystaven jako památník na Edwards AFB (sestavený částečně z dílů NF-756).
Stroj S/N 56-762, který havaroval 12.12.1963 poblíž Edwards AFB a ze kterého zůstala jen ocasní část. Pilot Chuck Yeager (ten, který na X-1 překonal jako první rychlost zvuku) se s minimálními zraněními úspěšně katapultoval.
Z hlediska barevného provedení by nejzajímavější byl NF-762, u kterého byly některé panely potahu trupu vyměněny a proto na nich chybí kus buzz-number NF-762, kus nápisu U.S.Air Force a podobně. Pro tento letoun ale nemám dost fotografií a tak jsem zvolil NF-760. Letoun má trup v barvě kovu, křídla bílá. Pro znázornění kovového povrchu jsem použil samolepící hliníkovou fólii, trysky RCS na trupu i na křídle jsem naznačil černou barvou. Obtisky jsem vytáhl z archivu, buzz-number je ze sady písmen USAF od Propagteamu. Popisky a varovné nápisy lze použít z obtisků obsažených ve stavebnici. S vynaložením podle mého názoru přijatelného úsilí lze získat hezký a výrazný model, který jistě zaujme nejen příznivce rekordů a řady X, ale i příznivce klasických amerických rour.