Convair F-106 Delta Dart byl navržen jako záchytný stíhač pro každé počasí určený k ničení nepřátelských bombardérů. Za tím účelem byl vyzbrojen raketami AIM-4 Falcon s konvenční případně AIR-2 Genie s jadernou hlavicí. Letoun byl vybaven na svou dobu pokročilou elektronikou. Ve spolupráci s pozemním systémem SAGE a střeleckým systémem Hughes MA-1 byl schopen provádět plně automatizované útoky, přičemž pilot měl za úkol v podstatě pouze odstartovat, přistát a řešit případné problémy za letu. Také z tohoto důvodu bývá považován za nejlepší záchytný stíhač který kdy byl postaven. Celkem bylo dodáno 277 kusů jednomístné verze A (proti 1000 původně plánovaným) a 63 kusů dvoumístné verze B. S příchodem modernějších letounů byly F-106 postupně přeřazovány k jednotkám národní gardy a později používány jako létající terče. Ke konci své kariéry byly F-106 považovány za náročný letoun, zejména v souvislosti s tím, že pilot musel převzít stále více úkonů dříve řešených systémem SAGE. Jedním z nemnoha (ne-li jediným) modelem F-106 v měřítku 1:72 je poměrně letitá stavebnice Hasegawa. Krabička s vrchním otevíráním ukazuje stroj od 101FIS který je jednou z obtiskových variant. Stavebnice plně odpovídá standardu Hasegawa z 80. let 20. století (ano, tenhle kit je přes dvacet let starý!). Panely jsou naznačeny pozitivní linkou, sem tam najdeme i nýty. Celkově model působí dobrým dojmem a nemáte-li soutěžní ambice, zdá se, že se při stavbě moc nenadřete. Rozhodl jsem se postavit letoun s otevřenou zbraňovou šachtou, se zavřenou kabinou, ve zbarvení 5FIS s velkým žlutým černě lemovaným bleskem na SOP. Na začátek jsem se jako vždy po internetu poohlédl po nějakých fotkách a našel jich spoustu, mimo jiné i na můj vyvolený stroj S/N 59-0130. Kromě toho jsem našel i fotografie zbraňové šachty, podvozkových šachet a ve starém časopise HPM i monografii s kresbami pilotního prostoru. A hned jsem se trochu opotil:

obtisk palubní desky je příliš malý, navíc zobrazuje palubní desku raného provedení s kruhovými přístroji, daleko častější byly přístroje sloupcové

v pilotním prostoru chybí obrazovka radiolokátoru s příslušným krytem

sedačka Convair je v nejlepším případě silně schematická a neodpovídá skutečnosti ani základním uspořádáním

mezi díly stavebnice není řídící páka (figurka pilota ji "drží v ruce")

zbraňová šachta naprosto neodpovídá realitě, pouze části ramen vypouštěcích konzolí pro rakety lze použít

šachta hlavního podvozku je zcela mimo skutečnost

rakety AIM-4 Falcon jsou značně zjednodušené, např. jim zcela chybí oddělené ovládací plochy

Z výše uvedeného vyplývá i rozsah úprav, které jsem nakonec provedl:

obtisk palubní desky jsem nakonec použil, při zavřené kabině z něj stejně nebude moc vidět

obrazovku radiolokátoru jsem vyrobil z kousku rámečku a instaloval místo hřbetu nad palubní deskou

sedačku jsem vyrobil celou znova z kousků plastu a drátků

řídící páka je z kousku drátu

vnitřek zbraňové šachty jsem vyrobil zcela znovu, nepoužil jsem ani původní plastový díl jako základ

doplnil jsem hydraulické válce a táhla zavírání dveří zbraňové šachty

vypouštěcí rampy jsem doplnil o kabely odpalování a hydraulické válce vysunování

šachty hlavního podvozku jsou také vyrobeny zcela znovu

raketám jsem odříznul zadní část stabilizátorů a na uvolněné místo doplnil ovládací plochy včetně táhla

doplnil jsem hadičky na podvozkové nohy a táhla uzavírání krytů podvozku

doplnil jsem světlomet na vnitřní stranu krytu příďového podvozku

Celý letoun jsem nabarvil šedou Humbrol 127, pruh proti oslnění je černý, kryt radiolokátoru je černohnědý. Vnitřek podvozkových šachet a zbraňová šachta jsou nabarveny základní zelenou namíchanou z Humbrol 30 a 24, podvozkové nohy jsou bílé.
Obtisky jsem usazoval pomocí vodičky Agana Adhesol, ale zdály se mi příliš prkenné a i po přelakování jsou skutečně poněkud tlustší, ačkoliv povrvh kopírují dobře. Tak jsem si myslel, že jim trochu pomohu vodičkou Agama Hypersol. Bohužel, některé obtisky to neustály, zkrabatily se a už se nenarovnaly, což mě nejvíce mrzelo u blesku na SOP. A tak jsem se skřípěním zubů blesk seškrábnul, opravil lak a nanesl obtisky pro druhý stroj z nabídky obtiskového archu, letoun 57-2470 od 101FIS.
Pak už jsem jen celý model přelakoval polomatným lakem ModelMaster, plochu proti oslnění matným lakem, dolepil přídavné nádrže a rakety a bylo hotovo. Celkem obstojný základ s nedostatky zejména v oblastí interiérů. Pokud máte možnost, zvolte obtisky alternativních výrobců - atraktivních zbarvení je pro F-106A k dispozici více než dost. Nakonec jsem s modelem spokojen - a po umístění poblíž dalších amerických stíhaček začínám chápat, proč je F-16 považována za malé letadlo.
Model spíše doporučuji, už proto, že pro stavitele Century Fighters jiná volba asi není.