Fw-190 bývá považován za nejlepší stíhací letoun používaný za války německou Luftwaffe. V průběhu války byla vyráběna celá řada variant, které byly navíc často modifikovány použitím přestavbových sad např. na stíhací bombardéry nebo noční stíhačky. To je i případ přestavby R-11, spočívající v instalaci radaru FuG217 Neptun J-2 nebo FuG218 Neptun J-3, ploch proti oslnění plameny z výfuku a 300 litrové přídavné nádrže. Ačkoliv už modelařím přes 25 let a za tu dobu jsem stavěl leccos, stodevadesátka mezi tím nebyla. Těžko říct jak k tomu došlo, ale první model tohoto typu jsem nakonec pořídil docela nedávno ve slevě.
První pohled do krabice sliboval pohodovou a rychlou stavbu ve standardu současných stavebnic Revell. Nenašel jsem žádné překážející stopy po vyhazovačích, ani propadliny nebo jiné vady povrchu. Obtisky nabízejí dvě barevná provedení - víceméně standardní RLM 74/75/76 a jednobarevné RLM76. Jsem poslední dobou čím dál línější a tak jsem pořídil leptanou sadu Eduard SS124 určenou pro tento model, která mimo jiné obsahuje detaily do pilotního prostoru. Aby je bylo trochu vidět, rozhodl jsem se otevřít kabinu. Bohužel, rám kabiny je vylisován vcelku s trupem, takže jsem ho odříznul žiletkovou pilkou.
Druhou závadou, která je různými recenzenty podle mě zbytečně zdůrazňovaná, je přílišná kulatost motorového krytu a tím vznikající malý průměr otvoru pro chladící vzduch. Vzhledem k tomu, že mě nenapadá jakákoliv bezbolestná metoda nápravy, přičemž mohutné tmelení a převrtávání, ani použití motorových kapot z jiného modelu za bezbolestné nepovažuji, nechal jsem věci jak jsou.
Celkově se model staví velmi příjemně a rychle. Do interiéru jsem použil doplňky od Eduardu, ale paroží antén radaru se mi z plechu zdálo příliš ploché, takže jsem použil kombinaci původních dílů ze stavebnice a drátků. Hlavně kanónů v křídlech jsou nahrazeny injekčními jehlami, hlavně kulometů nad motorem jsem odvrtal. Kromě toho jsem doplnil šachtu ostruhy a upravil její konstrukci aby lépe odpovídala realitě. Zvolil jsem kamuflovanou varianu, tedy letoun W.Nr. 29210, který v roce 1944 pilotoval Günter Migge ve stavu 1/NJGr10 na letišti Werneuchen. Barvy jsem namíchal z různých odstínů Humbrol, poté přišla vrstva lesklého akrylového laku a obtisky (svastika je z archu Extratech). Dále vrstva matného akrylového laku, patina olejovými barvami a na závěr poslední vrstva matného laku. Snadná stavba, spokojenost na mé straně.