SAAB J-21A
Neutrální postavení Švédského království je ve světě dobře známo, stejně jako jeho snaha zajistit svou bezpečnost pokud možno výrobky vlastního zbrojního průmyslu. S tím souvisí také uvážlivá nákupní politika Švédska, která zajišťovala pro domácí průmysl součásti, které nebyl schopen rychle vyvinout vlastními silami. Naproti tomu, konstrukce celých zbrojních systémů byla plně v režii domácích zbrojovek. Výsledkem tohoto přístupu byl i letoun SAAB 21.
V roce 1941 byla uzavřena dohoda o licenční výrobě motoru Daimler-Benz DB 601 ve Švédsku s tím, že později bude zavedena i výroba motoru DB 605. V továrně SAAB byl pro tento motor upraven projekt letounu SAAB 21. Stroj byl navržen (jak už je u továrny SAAB tradicí) netradičně, s krátkou trupovou gondolou, s motorem v tlačném uspořádání a ocasními plochami, nesenými dvojicí nosníků. V souvislosti s tlačným uspořádáním se diskutovala otázka bezpečného opuštění letounu za letu a jako konečné řešení bylo použito jednoduché vystřelovací sedadlo - jedno z prvních vůbec. Po překonání řady překážek dospěl stroj do stádia sériové výroby, přičemž jeho parametry byly dokonce mírně lepší, než vypočtené.
Sériové letouny ve verzi J-21A-1 byly dodávány od července 1945 do začátku prosince 1946, avšak již od poloviny července 1946 do konce června 1947 se vyráběla verze J-21A-2, lišící se především použitím 20 mm kanónu Bofors M-45 místo dříve používaného Hispano, uspořádáním palubní desky a překonstruovanými klapkami chlazení. Toto opatření však nedokázalo odstranit jedinou závažnou chybu letounu, která vlastně nebyla zcela vyřešena nikdy: přehřívání motoru.



V roce 1947 ale bylo zcela jasné, že letoun zastarává, přechod na proudovou techniku byl již nezbytný. Avšak i přesto se ještě našla úloha, kterou mohl letoun zastávat: útoky na pozemní cíle. A tak bylo mezi květnem roku 1947 a lednem 1949 dodáno 119 strojů označených B-21A-3 (B jako bomb), přeznačených záhy na A-21A-3 (A jako attack).
Letouny SAAB 21 měly zpočátku u personálu špatnou pověst, způsobenou jednak problémy s chlazením, ale také neznalostí a malými zkušenostmi obsluhy. Avšak postupem času, když se piloti naučili využívat jejich dobrých vlastností, zejména stability, a také mechanici získali zkušenosti s ošetřováním, původní poměrně vysoký roční počet nehod se výrazně snížil.
Stroje začaly být vyřazovány ze služby v roce 1950, ale některé jednotky je měly ve výzbroji až do roku 1953. O kvalitách aerodynamické koncepce letounu svědčí i fakt, že jeho varianta J-21R, vyráběná souběžně s A-21A-3 byla jednou z mála úspěšných adaptací pístového letounu na proudový pohon.
Model
Asi nejdostupnějším modelem J-21 je výrobek firmy Heller. Tato francouzská firma již řadu let věnuje chvályhodnou pozornost letounům švédské konstrukce a tento model je zcela v intencích toho, co obvykle nabízí.
Krabička
Krabička obvyklé velikosti a provedení asi nenadchne příznivce akčních kreseb, ale podle mého soudu symbolizuje období, ve kterém letoun sloužil.
Pohled dovnitř
Výlisky Heller ve standardní kvalitě, i když zejména na rytí je znát stáří modelu. Nicméně, díly jsou odstříknuty čistě a bez otřepů, navíc poměrně dobře lícují, takže při stavbě se obejdeme bez přehnaného množství tmelu.
Stavba
Stavba modelu se nijak nevymyká tomu, na co jsem u firmy Heller zvyklý. Na modelu jsem nenašel zásadní závady, které by nutily k mohutnému řezání, takže veškeré úpravy směřují pouze ke zlepšení vzhledu.
Pilotní prostor: doporučuji doplnit podrobnosti palubní desky a další detaily podle fotografií. Rozhodnete-li se stavět vatiantu A-3, nezapoměňte na bombový zaměřovač. Kabinu jsem nechal uzavřenou, průhledné díly celkem slušně pasují.
Chladiče: rozhodně doporučuji naznačit chladič destičkou - průhledný kanál chladiče nevypadá dobře.
Drobné detaily: doporučuji zhotovit přistávací světlomety na přídi trupové gondoly a na přídi podvozkových šachet z průhledného plastu, stejně jako nahradit původní Pitotovu trubici na pravém křídle nově vyrobenou.
Výzbroj: hlavně zbraní rozhodně doporučuji zhotovit z injekčních jehel, je to drobnost, ale výsledku to pomůže.
Zbarvení: postavil jsem J-21A-1 č. 21104 ve standardním zbarvení 1. letky křídla F8 z Barkaby. Osmičku na trupu jsem sestavil z 6 a 9 z původních obtisků, je třeba doplnit výrobní číslo na nosníku ocasních ploch, některé popisky na trupu a zejména čáry na křídle, které pilotovi zvýrazňovaly polohu klapek.
Závěr
Pěkná stavebnice, z níž lze s vynaložením minimálního úsilí získat pěkný vitriňák. Doporučuji jako nezbytnost pro všechny, kdož staví "Švédy".