Lockheed F-104A Starfighter (1:72)

Doba čtení: 4 min.

F-104AStavebnice: Revell 04302 (F-104C)

Doplňky: Eduard SS205 (Zoom: F-104C/J Hasegawa)

Eduard 72111 (Tryska motoru J-79)

Tally Ho! 72010 (USAF Code Numbers)

F-104A byl první operačně nasazenou variantou známého stíhacího letounu. Ačkoliv jej stále provázely problémy, řada z vyrobených kusů byla průběžně modernizována a poslední dosluhovaly hluboko v šedesátých letech jako cílové letouny.

Model

Mám už za sebou několik Starfighterů, avšak dosud jsem stavěl pouze model ESCI, mimochodem nyní balený firmou Italeri. Nyní jsem se rozhodl zkusit model Revell. Jde o stavebnici minimálně o deset let mladší a tak se neubráním srovnání se výrobkem ESCI, který myslím dobře znám.

Na první pohled je patrný pokrok v oblasti jemných detailů, zejména v prostoru podvozků. Naopak, v oblasti kokpitu, kolem sacích kanálů motoru a trysky se zdají oba modely velmi podobné. Revell nabízí hlubší rytí trupu, na křídle mi ale přijde poněkud mělké, zvláště kolem pohyblivých ploch (křidélka, klapky, sloty). V oblasti podvozků a jejich šachet jednoznačně vede Revell, počínaje detailně provedenými podvozkovými nohami, přes podvozkové šachty vybavené detaily jako např. nosník v šachtě hlavního podvozku, nebo nůžky zavírání dvířek příďového podvozku. Abych ale jen nechválil: brzdící štíty u Revellu postrádají táhla, takže i přes naznačenou konstrukci otevírání je bez úprav nelze otevřít – ESCI táhla má s tím, že pokud nebudete štíty otevírat, prostě je uříznete. Druhým, podle mého soudu celkem závažným problémem u Revellu je průhledný kryt kabiny. Je z jednoho kusu proměnlivé tloušťky dost přes milimetr, takže spolehlivě funguje jako čočka a uzavřený bych si ho netroufnul použít.

Stavba

Začal jsem prostorem pilota, kde jsem použil hodně z leptů Eduard, ať již jde o palubní desku, nebo doplňky k sedadlu. Jsou sice určeny k modelu F-104C/J Hasegawy, ale lze je s trochou trpělivosti použít i zde – je třeba pouze ztenčit štít nad palubní deskou. Daleko větší starost mi způsobilo usazení sestavy do trupu. Podlaha kokpitu by měla navazovat na dno příďové podvozkové šachty a to celé by mělo sedět v trupu. Ale ať jsem dělal jak jsem dělal, mezi podvozkovou šachtou a trupem mi vždy vyšla mezera a po instalaci sedačky se ukázalo, že vše mělo být asi o 0,5 – 1 mm níže.

Každá polovina trupu se skládá ze tří dílů: přídě po úroveň šachty hlavního podvozku, střední části zhruba po směrovku a zadní části. Důvod tohoto dělení je nasnadě – alternativní dvojmístná příď pro F-104B/D, resp. TF-104G a hlubší SOP pro F-104G/J/S resp. CF-104, nicméně modelářovi toto dělení, přesněji řečeno jeho provedení, mnoho radosti nedělá.

Začnu hned dělením před šachtou hlavního podvozku. Uvažoval jsem o slepení jednotlivých dílů každé poloviny a pak o kompletaci polovin k sobě, ale provedení spoje mě odradilo, takže jsem se držel návodu a do slepených polovin střední části jsem vestavěl podvozkovou šachtu a zepředu přilepil sestavené poloviny přední části s kokpitem. Bohužel, spára vzniklá mezi těmito částmi je velmi výrazná a musel jsem ji opakovaně zalívat vteřinovým lepidlem aby se trochu ztratila. Také uhlídat geometrii je docela oříšek – naváděcí plošky je lepší odstranit a spolehnout se na vlastní oči a ruce. Jen pro zajímavost – ESCI má pouze jednu příčnou dělící rovinu na trupu za křídlem zhruba na úrovni brzdících štítů a dle varianty se montuje krátký nebo dlouhý „ocas“, přičemž správnou polohu lze zajisit velmi snadno díky aerodynamickému přechodu křídla.

Zklamán tímto, začal jsem poměřovat druhý spoj a opět jsem zjistil drobné problémy, které se ale broušením podařilo odstranit. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl použít plechovou trysku od Eduardu, bylo nutné výrazně ztenčit prstenec trupu kolem ní, takže jsem brousil dokud se tryska nevešla. Tryska jako taková je sestavená z plechového dílu Eduard a původního dílu stavebnice.

Další byla na řadě kompletace sacích kanálů – a opět jsem narazil na problém s lícováním, který jsem musel vyřešit tmelením: horní část sacích kanálů nelícuje a vzniká spára průhledná skrz. Posledním dílem trupu je kryt radiolokátoru na přídi. Vyplnil jsem jej zátěží, které není třeba mnoho vzhledem k poloze hlavního podvozku. Bohužel, průměr základny přídě je větší než průměr trupu, takže jsem musel zase brousit, leštit a přerývat.

Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl pro variantu F-104A vyzbrojenou kanónem a raketami Sidewinder na konci křídla (stavebnice představuje F-104C), bylo třeba zatmelit otvory pro závěsníky na spodní straně křídla a instalovat lyžiny pro Sidewindery na koncové oblouky. Tato instalace také neproběhla zcela hladce a musel jsem dost brousit, ztenčovat a upravovat aby se příslušné díly vešly do připravených prolisů a i tak mi sem tam vznikly dost velké mezery, které jsem potom zaplňoval vteřiňákem. Rovněž lícování křídla s trupem není zcela bez chyby, ale lze to pohodlně napravit broušením.

Zbarvení a označení

Vzhledem k tomu, že jde o stavebnici verze C, návod nabízí jeden celokovový a jeden kamuflovaný stroj. Moje volba byla F-104A už také proto, že kamuflované C již mám. A zde se nabízí několik možností: celokovový stroj tak, jak byl přicházel do služby, arktický celobílý letoun s červenými křídly, oranžový cílový QF-104A nebo šedý trup s bílými křídly. Rozhodl jsem se nakonec pro šedý trup a bílá křídla. Trup je natřen šedou Humbrol 127, křídla jsem stříkal sprejem Tamyia TS-27 ještě před přilepením k trupu. Panely v barvě kovu na zádi jsou natřené metalizérem Agama, vyžíhání je znázorněno olejovými barvami. Fotografie ukazují naprosto minimální opotřebení, takže jsem celý model v podstatě nepatinoval.

Obtisky jsem použil z aršíku dodávaného ke stavebnici, pouze sériové číslo na SOP je z archu číslic USAF od Tally Ho!. Obtisky se zdají trochu prkenné, ale vodičky Agama (Adhesol a Hypersol) si poradily i s výsostnými znaky na sacích kanálech. Na trupu jsem doplnil pár popisek ze starších obtiskových archů.

Závěr

Překonáte-li uvedené potíže, bude vám odměnou hezký model Starfighteru, v mém případě ve verzi F-104A. Celkově příznivý úvodní dojem ze stavebnice ale vzal do značné míry za své při stavbě. Ačkoliv je model Revellu v detailu lepší než letitý ESCI, musím říci, že ESCI se mi stavěl daleko lépe. A vezmu-li v úvahu i to, že v bazaru se dnes dá ESCI pořídit i za poloviční peníz než Revell… Prostě, čekal jsem více.

Fotogalerie