Cessna A-37B Dragonfly (1:72)

A-37BStavebnice: Academy 1663

Doplňky: Eduard Zoom SS106

Lehký bitevní letoun A-37B vznikl postupným vývojem ze cvičného typu T-37 Tweet. Na základě zájmu USAF o „protipartyzánský“ letoun byl v továrně Cessna cvičný T-37 vyztužen, pod křídla přibylo nejprve šest a později dokonce osm závěsníků a hlavně byly zastavěny silnější motory. Tak vznikla varianta A-37A, hojně používaná ve Vietnamské válce. Letoun se ukázal jako velmi úspěšný – byly ztraceny pouze dva stroje a to nikoliv zásahem protivníka, ale nezvládnutým přistáním. Také výkony v boji byly výborné. Koncepce s přímým křídlem umožňovala zasahovat cíl z rychlosti o více než 100 mph nižší než u letounů s šípovým křídlem, což se pozitivně projevilo v přesnosti zásahu, kdy posádky dosahovaly průměrnou přesnost do vzdálenosti 45 stop (cca. 15 m).

Dalším vývojem vznikla varianta A-37B, dále vyztužená, s lepším přístrojovým vybavením, se silnějšími motory, se samosvornými nádržemi a nylonovými záclonkami v kokpitu proti střepinám z protiletadlové palby.

Model

Téměř doslova za pět peněz jsem pořídil na pohled velmi hezký model Academy a k němu i leptané díly od Eduardu. Jednotlivé díly jsou jemně negativně ryté. Překryt kabiny je nejen příkladně čirý, ale i opatřený zámkem mezi pevnou a pohyblivou částí, ve stavebnici je i mechanismus otevírání překrytu, takže nebude problém s otevřením. Sedačky jsou pěkně zpracované, palubní deska ujde, ale stejně ji nahradím leptanou. Stavebnice obsahuje velké množství podvěšené výzbroje, takže lze zkombinovat celou řadu variant podle výzbrojních schémat uvedených v návodu i podle fotografií.

Obtisky se zdají být dostatečně tenké a přesné, bez posunutí a jiných závad.

Stavba

V průběhu stavby se mi potvrdil první velice příznivý dojem. S využitím sady leptů lze v podstatě bez úprav získat velmi hezký model. Jediné místo, které jsem trochu upravil byly sací kanály k motoru, kde jsem trochu tmelil. Drobnosti jako odvrtání hlavně Minigunu na přídi, doplnění antén z drátku a doladění ochranných sít sacích kanálů nebudu více rozvádět. Rovněž leptané díly jsou účelné a s vyjímkou plnicích krytek nádrží i snadno použitelné. Plnicí krytky nádrží jsou sice pěkné, ale dost jsem se zapotil při jejich usazování a musím říct, že výsledek mi neprijde úměrný vynaložené námaze i s ohledem na obtisk a patinu, která je překrývá, takže příště bych se jejich použitím asi nezdržoval.

Chvíli jsem váhal nad kombinací podvěšené výzbroje a nakonec zvolil čtyři přídavné nádrže, dva raketometné bloky LAU-3 a dvě výmetnice SUU-14A. Výmetnice SUU-14A jsou velmi zajímavým podvěsem. V principu jde o svazek trubic naplněný submunicí, která je vytlačována směrem vzad, kde opouští trubici. Bohužel, ztvárnění ve stavebnici částečně neodpovídá skutečnosti, takže jsem z trubic odstranil trojúhelníkovou část na konci, připevnil trojúhelníkový díl (C20), doplnil kruhový kryt a kabel odpalování a celou sestavu otočil přesně obráceně než uvádí návod.

Zbarvení a označení

Ze dvou nabízených variant – obou ve standardní SEA kamufláži – jsem zvolil stroj USAF od 8. SOS 14. SOW operující ze vietnamské základny Bien Hoa v roce 1970. Horní plochy jsou v kombinaci dvou zelených a pískové, spodní jsou šedé. Použil jsem barvy Humbrol (zelená 30 s černou 33, žlutá 93, šedá 127). Na to přišla vrstva čirého lesklého akrylového laku a obtisky jak jsou na aršíku, jen jsem v sériovém čísle prohodil 6 a 9 – letoun má S/N 69-6359, které je v obtiscích uvedeno jako AF96-359, ale já mám za to že by mělo být AF69-359. Potom následovala patina spíše technikářská – naťupal jsem olejové barvy žlutou, hnědou a šedou a potom širším štětcem rozšmidlal po směru letu perchloretylénem. Pak jsem přidal vrstvu polomatného laku s přídavkem pískové a ještě jednu vrstvu polomatného laku. Nakonec jsem přilepil majáky shora i zdola na trup – oba jsou chvályhodně vyrobeny z čirého plastu a pouze jsem je vybarvil červenou lihovou fixou.

Závěr

Za málo peněz (209 Kč včetně leptu!) spousta muziky. Krásný model, zajímavý letoun, snadná stavba.

Fotogalerie