Lockheed TR-1A Dragon Lady (1:144)

TR-1AStavebnice: Dragon 4636 (U-2R)

Lockheed U-2 „Dragon Lady“ je americké výzvědné letadlo, které bylo vyvinuto v padesátých letech 20. století v tzv. „Skunk Works“ firmy Lockheed Corporation v kalifornském Palmdale. Jeho hlavní předností je schopnost dlouhodobého letu ve výškách kolem 20 km. Letouny U-2 první generace byly nasazovány prakticky ve všech zájmových oblastech USA a téměř výhradně pod hlavičkou CIA.

V roce 1965 bylo jasné, že zvyšující se nároky na kvalitu zpravodajských informací vedou k požadavkům na montáž dodatečného vybavení a výkony letadla tím klesají na neudržitelnou úroveň. Lockheed začal pracovat na nové studii nazvané U-2R, která koncepčně vycházela z U-2, ale ve skutečnosti se jednalo o zcela nové letadlo. Letadlo je větší, při konstrukci byly využity kompozitní materiály. Novinkou jsou pouzdra – Superpods – připevnitelná na křídlo, která obsahují další průzkumné vybavení.

V souvislosti s přechodem strojů U-2 od CIA k USAF a se změnou primárních úkolů na taktický průzkum, došlo ke změně označení na TR-1A, přičemž letouny vyráběné v 80. letech přicházely z výroby již pod tímto označením. Později, v souvislosti s dalšími modernizacemi, bylo označení vráceno zpět na U-2R, odpovídající přibližně standardu TR-1A, aby bylo po další modernizaci znovu změněno na U-2S.

(s využitím wikipedie)

Model

Stavebnice Dragonu patří k tomu lepšímu, co v daném měřítku tato firma vyprodukovala. Obsahuje 48 velmi dobře vypadajících dílků z šedého plastu,  ze kterých, zdá se, půjde bez problému sestavit hezký model. Nechybí ani pilotní prostor včetně sedačky a kniplu. Bohužel se mi dostala do ruky „odlehčená“ verze této stavebnice, neobsahující obtisky. Nejdříve jsem myslel, že je to chyba, ukázalo se však, že odkazy na obtisky neobsahuje ani návod na zbarvení, vytištěný na zadní straně krabice, ačkoliv jsou zde uvedena dvě provedení – americké a tchajwanské. Takže se přikláním k názoru, že je to nějaká úsporná verze stavebnice, kde ušetřili pár centů za obtisky při stejné ceně pro zákazníka. Nu, co dělat, vyrobím si obtisky sám.

Stavba

První, co asi zaujme, je provedení trupu. Ten se neskládá ze dvou polovin, jak je obvyklé, ale tří sekcí kompletních (příď, kokpit, střední část s centroplánem) a jedné podélně půlené (záď).

Začal jsem tedy jako obvykle pilotním prostorem. V návodu ukazuje šipka vsadit vanu pilotního prostoru shora, ale proveditelný postup je vsunout zezadu. Trošku problém je se správným podélným ustavením vany, kde je třeba vyměřovat pomocí dílu hřbetu trupu za kabinou. Pilotní sedačka je rozumně detailní, takže jsem ji jen nabarvil. „Berany“ na kniplu mají bohužel obrácenou polohu, což jsem napravil odříznutím a nalepením správně – rohy nahoru. Také jsem doplnil štít, kryjící zadní stranu přístrojové desky.

Poté jsem pokračoval kompletací trupu. Nejprve jsem do střední části vestavěl trysku motoru, přičemž malý díl, mající snad znázorňovat poslední stupeň kompresoru, jsem místo na konec vsunul do začátku, čímž se tryska výrazně prodloužila a zároveň uvnitř zaslepila. K části s vestavěným kokpitem jsem přilepil příď, kde jsem v rozporu s návodem použil asymetrický díl. Dále jsem přilepil střední část trupu s vlepenou tryskou a nakonec zadní část, sestavenou ze dvou polovin. Následovalo připojení SOP a k ní obou polovin VOP.

Než trup zaschnul, upravil jsem koncové oblouky křídel, kde se nacházejí pouzdra s elektronickým vybavením. Jejich tvar na fotografiích se liší od provedení ve stavebnici, takže jsem pouzdra shora vybrousil a pomocí kousku kulaté tyčinky Evergreen dostavěl do podoby dle fotografií. Také jsem křídla prohnul lehce dolů, aby získala charakteristický tvar jako na stojícím letounu. Poté následovalo vestavění podvozkových šachet, které jsou ve stavebnici jako jeden kus včetně dvířek, přilepení křídel k trupu a zalepení průhledného překrytu kabiny. Nakonec jsem upravil tvar vrcholu SOP, kde ve stavebnici chybí jedna z antén. A pak už následovalo barvení. Model jsem následně dokončil přilepením připravených podvozků a „pogo“ koleček pod křídly.

Zbarvení

Letouny řady U-2/TR-1 sloužily v době, ze které je můj model, ve standardním zbarvení černou na všech plochách, bez výsostných znaků, pouze s miniaturním číslem na SOP. Jedním z nich je můj vyvolený stroj S/N 80-1081. Tento kus byl vyroben v říjnu 1985 jako Article 081, letectvem byl převzat jako TR-1A. Na přelomu let 1990 a 1991 byl letoun ve stavu 99. strategické průzkumné letky 9. strategického průzkuného křídla (99th SRS/9th SRW), jejíž odřad „9th Strategic Reconnaissance Wing Operating Location OL-CH (Crested Harvest)“ sídlil jako součást operace Pouštní Bouře na základně Taif v Saúdské Arábii. Zde také letoun získal pouštní „tail art“. Letoun operoval bez Superpods pod křídly a bylo na jeho povrchu znát rutinní bojové nasazení.

Jako základ jsem použil černou Humbrol 33, na SOP jsem pod obtisk použil bílou Humbrol 34 a na ni nanesl obtisk vlastní výroby. Poté celý model dostal dvě vrstvy akrylového lesklého laku a patinu pomocí tmavě šedé olejové barvy. Nakonec přišel nástřik matným čirým lakem ModelMaster.

Fotogalerie