MiG-17F (1:48)

MiG-17FStavebnice: Směr 0825

Mikojan-Gurevič MiG-17 je proudový stíhací letoun, vyvinutý v Sovětském svazu na přelomu 40. a 50. let 20. století. Licenční výroba probíhala i v Polsku (jako PZL-Mielec Lim-6) a Číně (jako Šenjang J-5). Letoun má základ v předchozím typu MiG-15, oproti kterému dostal zcela nové křídlo s úhlem šípovitosti 45° u kořene a 42° na vnější části. Původní verze byla vybavena stejným motorem jako MiG-15, MiG-17F dostal tentýž motor VK-1F, vybavený přídavným spalováním.

MiG-17 se na přelomu 50. a 60. let stal standardním stíhacím letounem ve všech zemích Varšavského paktu. Byl používán i mnoha jinými státy hlavně v Africe a Asii. Celkově sloužil ve vzdušných silách víc než 30 zemí.

Bojovou premiéru MiGy-17 absolvovaly během Suezské krize v roce 1956 a od té doby se zúčastnily tří dalších válek a jiných menších konfliktů mezi arabskými státy a Izraelem. V roce 1958 se dostaly do potyček nad Tchajwanským průlivem, když 17-tky ČLR narazily na F-86 Sabre sloužící v armádě Čínské republiky. MiGy-17 byly hlavním stíhačem ve výzbroji vzdušných sil vietnamské lidové armády v roce 1965. Ve Vietnamské válce, kde sloužily po boku MiGů-19 a MiGů-21, zaznamenaly i svá první vítězství. Někteří severovietnamští piloti preferovali obratnost MiGu-17 před rychlostí MiGu-21. MiGy-17 se tu prosadily např. proti americkým nadzvukovým stíhacím bombardérům F-105 Thunderchief. MiGy-17 byly použity i během Nigerijské občanské války v letech 1967 až 1970, pilotované nigerijskými nebo žoldnéřskými piloty z NDR, SSSR, Jižní Afriky, Velké Británie či Austrálie.

(podle wikipedie)

Model

Ačkoliv je ve čtvrtce k dispozici model HobbyBoss, já jsem zvolil stařičký model od Směru – protože stojí ani ne třetinu toho, co HobbyBoss. Mým záměrem nebyla stavba špičkového modelu, ale spíš vyzkoušet, jak se takhle velký model staví. Dosud jsem stavěl dvaasedmdesátiny a v poslední době hlavně stočtyřiačtyřicetiny, takže z tohoto pohledu to je docela obr.

Krabička obsahuje dva rámečky z šedého plastu s dobrou stovkou dílů a jeden čirý rámeček, obsahující kromě překrytu kabiny a pozičních světel také palubní desku. Obtisky jsou stejné jako u původního modelu, vydaného před více než 25 lety, ale vytištěné daleko kvalitněji.

Díly mají panely naznačené negativní linkou, která je sice hrubější než u současných stavebnic, ale poloha linek celkem sedí s originálem, takže jsem to nijak neřešil. Vybavení kokpitu je poměrně dobré, i když i zde je prostor pro vylepšování.

Stavba

Stavbu model jsem zahájil kompletací kokpitu, který nakonec vytvoří jeden celek s přepážkou vstupního kanálu motoru. Jakmile jsem slepil kokpit a přepážku sacího kanálu, obrousil jsem přepážku za kokpitem (díl 17) tak, aby následovala profil bočních stěn kokpitu a tím prodloužil sací kanál. Na palubní desce jsem Maskolem zakryl budíky a palubní desku vybarvil. Obtisk palubní desky jsem nanesl na plastovou destičku a poté zezadu přilepil na díl palubní desky a odmaskoval budíky, čímž vzniklo zasklení. Na sedačku pilota jsem doplnil pásy z olověné fólie a madlo na záhlavníku z kousku drátu. Na pohyblivou část překrytu kabiny jsem doplnil vyztužující panel. Veškerý volný prostor v přídi, zejména uvnitř přepážky sacího kanálu, jsem vyplnil zátěží z olověných broků v plastelíně – a je toho opravdu zapotřebí spíše více než méně.

Do jedné poloviny trupu jsem pak zastavěl sestavu kokpitu a přepážky sacího kanálu a zadní přepážku s rourou trysky motoru. Límec trysky jsem ale zatím nepřilepoval. Poté jsem spojil obě poloviny trupu, připojil sestavu SOP a VOP a křídla a v této podobě model zamaskoval a nastříkal. Po nanesení obtisků a odmaskování už zbývalo jen doplnit podvěsy – nádrže a vypouštěcí lyžiny pro neřízené rakety, dolepit podvozek včetně krytů, límec trysky motoru a zadní část překrytu kabiny.

Zbarvení

Původně jsem sice koketoval s celostříbrným strojem československého letectva, ale nakonec zvítězil kamuflovaný letoun v egyptských barvách. V návodu se sice uvádí, že se v tomto zbarvení účastnil Šestidenní války s Izraelem, ale v roce 1967 nebyly egyptské MiGy kamuflovány, resp. létaly přestříkané stříbrnou barvou. Také výsostné označení bylo v době války jiné – v bílém mezikruží byly zelené hvězdičky, stejně jako v bílém pruhu trikolory na SOP. Letouny přeživší Šestidenní válku byly nastříkány kamuflážními barvami, přičemž v první fázi nebyl nástřik standardizován ani co do barev, ani co do tvaru barevných polí. Teprve počátkem 70. let se ustálila barevná kombinace tzv. „Nile scheme“ ze světle pískové, střední zelené a tmavě šedohnědé, přičemž tvar barevných polí i nadále zůstával individuální pro každý jednotlivý letoun. Spodní plochy pak byly nastříkány různými odstíny od světle šedé k azurově modré.

Vzhledem k tomu, že k letounu číslo 2034 existuje fotografie, je poměrně jasné, jak by měl model vypadat. Světle modrou na spodní plochy jsem namíchal z Humbrolek 48 a 34. Horní písková je smíchána z barev ModelMaster 2021 (písková), žlutá (1569) a bílá (1768), střední zelená je z barev ModelMaster zelená (1713) a bílá (1768), tmavě šedohnědá je z barev ModelMaster „tyres“ (1583) a bílé (1768). Na interiéry kokpitu a podvozkových šachet jsem použil šedou Humbrol 106.

S obtisky se pracuje dobře, ale bílý podtisk je příliš tenký. Na jednobarevném podkladu by se to ještě dalo akceptovat, ale pokud je pod obtiskem rozhraní kamuflážních barev, pak je zřetelně vidět skrz obtisk, zejména přes bílé mezikruží. Pokusil jsem se to napravit zamalováním bílých mezikruží bílou barvou.

Před konečným přelakováním matným lakem jsem ještě tužkou tvrdosti HB lehce vytáhnul panely.

Fotogalerie