North American F-100D Super Sabre (1:72)

F-100DStavebnice: Italeri 098

Doplňky: Eduard Zoom SS169

North American F-100 Super Sabre je prvním z tzv. stovkové série (Century Series) amerických stíhacích letounů. Byl navržen jako stíhač pro vybojování vzdušné převahy, avšak vzhledem k pokroku v technice byly jeho výkony ve chvíli, kdy začaly první stroje přicházet k útvarům, spíše podprůměrné. Současně ale americké letectvo postrádalo stíhací bombardér a tak u NAA letoun vyšlechtili až do podoby verze D.

Letouny F-100D prodělaly bojové nasazení ve Vietnamské válce a osvědčily se jako stíhací bombardéry pro přesné bombardovací akce. Ačkoliv jejich piloti v průběhu války nesestřelili žádný stroj protivníka, mnohý americký pěšák jim vděčí za svou záchranu před silně dotírající vietnamskou armádou.

Model

Jednu z modelových podob Hunu dala na trh firma Italeri. Dle recenzí se zdá, že za základ byl vzat postarší model ESCI, doplněný zejména o výzbroj. Model je balen do standardní krabičky Italeri s bočním otevíráním, což není příliš praktické. Na první pohled jde o slušný model s negativním rytím, které sice nedosahuje jemnosti jako od japonských výrobců, ale stále mi přijde dostatečně jemné, stejně jako detaily. Jsou nabízeny tři obtiskové verze – celokovová USAF, francouzská a norská. Tento výběr mě příliš neoslovil, takže se poohlédnu po nějaké kamuflované verzi USAF.

Stavba

Na první pohled se zdálo, že když se do krabičky přihodí Zoom od Eduardu a trochu se s ní zatřese, vypadne pěkný model. Realita bohužel tak jednoduchá nebyla.

Stavbu jsem zahájil jak je u modelů letadel obvyklé pilotním prostorem. Kovové díly od Eduardu jsou výraznou pomocí, neboť modelová palubní deska je znázorněna silně schématicky. Při této příležitosti jsem se rozhodl otevřít průhledný kryt kabiny, což znamenalo oddělit štítek a bublinu žiletkovou pilkou. Zde jsem si všiml, že na zadní části průhledného krytu je předlisován rám navíc. Tenhle problém obvykle řeším přebroušením a vytažením nového krytu přes původní, zde to ale vzhledem k profilu krytu nepůjde, takže budu muset průhledný díl vyleštit. Kromě roho jsem odstranil boudičku na trupu za sedadlem pilota, protože se zvedá spolu s krytem a novou dostavěl z kousků plastu a vlepil do krytu.

Když byly tyto práce hotovy, vložil jsem do trupu závaží, šachtu příďového podvozku a sestavený kokpit a slepil poloviny trupu k sobě. Nyní nastal čas k vylepšení vstupního kanálu k motoru. Kanál je řešen jako prstenec, který se nalepuje na uzavřenou přední část trupu, takže hloubka kanálu je nějakých 10 mm, což mi vzhledem k průřezu kanálu přišlo málo. Takže jsem přepážku na trupu odstranil a kanál prodloužil trubičkou slepenou z kousku plastu. Trubičku jsem vlepil do prstence a po zaschnutí jako celek prilepil prstenec k trupu. Zaslepení kanálu jsem provedl přes otvor v trupu, který bude posléze zakryt panelem s kanóny. Bohužel, po přilepení vstupního prstence k trupu se ukázalo, že průřez prstence a trupu částečně nesouhlasí, takže jsem musel tmelit, brousit a přerývat. Další problém nastal s uzavřením otvoru na spodní části trupu. Díl k tomu určený sedí příliš hluboko pod okolní plochou, takže jsem musel nastavit pacičky, na kterých je ustaven. Navíc kolem dílu vznikne poměrně nevzhledná spára, kterou je třeba zatmelit, díl přebrousit a přerýt. Nyní jsem pokračoval přilepením spodní poloviny křídla k trupu a následným dolícováním horní poloviny. Oba spoje celkem slušně pasují, takže celá operace proběhla relativně hladce.

Zatímco celá sestava prosychala, věnoval jsem se podvěšené výzbroji. Stavebnice nabízí dvě pumy, dvě přídavné nádrže a dva raketometné bloky, já jsem se po prolezení fotek na internetu rozhodl podvěsit pod každou polovinu křídla na vnitřní závěsník TER vybavený třemi pumami Mk.82, na střední závěsník přídavnou nádrž a na vnější závěsník jednu pumu Mk.82. Nádrže jsou celkem slušně zpracované ve stavebnici, pumy a závěsníky TER jsem vybral z domácího vrakoviště. Poté jsem se věnoval dalším detailům, jako např. hlavním podvozkovým nohám, kde jsem lisovanou hadičku nahradil kouskem drátu. Také jsem odvrtal a probrousil trysku motoru. Jednak se tím ztratí propadliny na vnitřní části, jednak je tryska příliš mělká. Ke trysce jsem doplnil prodloužení, uvnitř s náznakem forsážní komory. Stavbu jsem dokončil doplněním antén pod přídí a přilepením dalších povrchových detailů.

Celkem vzato, stála mě stavba modelu více úsilí než jsem čekal, problémy, na které jsem narazil, jsou ale celkem dobře řešitelné.

Zbarvení a označení

Jak už jsem předeslal výše, rozhodl jsem se pro eroplán z války ve Vietnamu v „South East Asia“ kamufláži, konkrétně letoun S/N 66-3163 „Day Tripper“ od 308 TFS/31 TFW, Tuy Hoa AB, RVN, 1969, pilotovaný majorem Daltonem. Letoun je poměrně dobře fotograficky zdokumentován, včetně zbarvení přídě, které se mírně odlišuje od standardu SEA.

Spodní plochy tedy dostaly nátěr zesvětlenou šedou Humbrol 127 (+bílá H34), horní a boční jsou v kombinaci pískové Humbrol 250, zesvětlené zelené Humbrol 30 (+žlutá H154) a ztmavené olivové Humbrol 155 (+černá H33).

Obtisky jsou kombinací popisek ze stavebnice, kódových písmen a sériových čísel z archu Tally Ho! a znaků USAF ze zbytků.

Vzhledem k tomu, že Huny byly v ‚Namu suveréně nejošoupanější jety na obloze, vyřádil jsem se s patinou. Pro začátek jsem znázornil vypálenou barvu na zádi trupu pomocí bílé a stříbrné, poté jsem celý model zflekatěl olejovými barvami metodou a rozsahem používaným spíše na pozemní bojové technice. Na závěr jsem přidal vrstvu matného akrylového laku.

Závěr

Modelu jsem věnoval výrazně více úsilí než jsem původně myslel, avšak značná část spadá na vrub mých výmyslů (kabina, výzbroj, zbarvení). S výsledkem jsem spokojen.

Fotogalerie