Supermarine Spitfire HF.Mk.VI (1:72)

Spitfire HF.Mk.VIModel: Airfix A02010

Doplňky: Spitfire Mk.VII Long Wing Conversion / QuickBoost 72163

PR.XI cameras / Quickboost 72235

Spitfire Mk.I / Eduard SS214

Spitfire Mk.VI / MPD 72512

Potřeba stíhacího letounu k ochraně před předpokládanými výškovými nálety Luftwaffe byla formulována počátkem roku 1941. Továrna Supermarine zareagovala typem 350, vojáky označeným Mk.VI. Letoun neměl klasickou přetlakovou kabinu známou z dnešních dopravních letadel, ale jeho konstrukce byla upravena tak, aby ve výšce 11000 m pilot pociťoval tlak jako ve výšce 8500 m, což s sebou samozřejmě neslo nutnost použití kyslíkové masky. Pilotní prostor byl vpředu a vzadu uzavřen plnou přepážkou, kterou všechna vedení a táhla procházela speciálními průchodkami. Boční sklopná dvířka byla nahrazena pevnou částí, překryt kabiny nebyl odsuvný dozadu, ale napevno přišroubovaný po nástupu pilota, s možností nouzového odhozu. Přetlakování kabiny zajišťoval kompresor Marshall, jehož vstup byl umístěn na pravé straně motorového krytu.

Základní konstrukce odpovídala verzi Mk.V, pohon zajišťoval motor Rolls-Royce Merlin 47, pohánějící čtyřlistou vrtuli Rotol, křídlo bylo typu B (čtyři kulomety a dva kanóny), s prodlouženým rozpětím.

Nakonec se výškové útoky nekonaly a proto bylo vyrobeno pouze 100 kusů verze VI. Většina vyrobených strojů byla využita jako náhrada ztrát a byla používána v běžných výškách, kde je však Mk.V více než nahradily. Piloti také často létali bez překrytu kabiny, jednak kvůli horku od vytápění, jednak kvůli strachu z neúspěchu při pokusu o nouzové odhození překrytu.

Model

Mám letos „Spit-year“ – ani nevím, jak to přišlo, ale je to tento rok už pátý Spitfire. Přestože je verze VI nabízena Italeri a Směrem, rozhodl jsem se pro přestavbu z nové Mk.I/II od Airfixu. K tomu mě vedla nejen cena, ale zejména nerealisticky ztvárněné prohnutí křídla jak u Směru, tak Italeri. Použil jsem dlouhé konce křídel a vstup vzduchu ke kompresoru přetlakování ze sady Quickboost 72163 (určené původně pro Mk.VII), ze sady Quickboost 72235 (PR.XI cameras) jsem použil boule k vytvoření krytů kanónů na spodní ploše křídla. O zbarvení je jasno od samého začátku: 310. squadrona a obtisky MPD 72514. K vylepšení kokpitu přijde „zoom“ SS214 od Eduardu.

Stavba

Nejprve stručný rozbor:

– trup zvenku odpovídá verzi Mk.II / Mk.V a lze jej tedy použít ze stavebnice, velkou výhodou jsou alternativní rámečky obsahující mimo jiné i pozdější provedení výfuků a krytku startéru Coffman

– křídlo typu A bude třeba přestavět na typ B a prodloužit koncové oblouky

– kokpit bude nutno mírně upravit aby lépe odpovídal verzi VI.

Vlastní stavba se dá rozdělit na dvě části: trup, kde se v podstatě pouze sestavuje, a křídlo, na kterém je dost práce. Zahájil jsem kokpitem. Ve stavebnici dost dobře provedený, je však třeba dodat detaily specifické pro výškovou variantu: doplnit plné přepážky a instalovat přívody teplého vzduchu k ofukování zasklení. Detaily jako např. palubní desku, pedály, pásy a díly sedadla jsem použil z leptu SS214, který je sice určen pro Mk.I od Tamiyi, ale pomůže i zde. Pevné přepážky jsou z destičky, rozvody z drátku. Byla trochu honička to všechno vecpat dovnitř, ale povedlo se.

Trup odpovídá výkresům, je třeba zatmelit na levé straně znázornění výklopných dvířek vstupu do kabiny a na obou stranách kolejničky odsunování překrytu kabiny. Letouny byly vybaveny startérem Coffman a proto je nutno použít příslušnou bouli z dílů stavebnice. Na pravou stranu motoru jsem nainstaloval vstup vzduchu ke kompresoru, stožárek antény za kabinou jsem nahradil pozůstatkem z Mk.IXc rovněž od Airfixu. Výfuky jsou pozdějšího provedení, je třeba je doplnit o trubku dodatečného ohřevu vytápění: vpředu navrtat, vzadu přidat trubku zahnutou do trupu.

Křídlo je třeba přestavět na typ B, což znamená zachovat vnější čtveřici kulometů včetně krycích panelů, a vnitřní čtveřici nahradit dvojicí kanónů. Křídlo B má prostor pro kanóny vyboulený na horní i spodní ploše, na spodní plochu jsem použil boule původně určené pro křídelní kamery Spitfire Mk.XI, na horní plochu jsem použil kousek plastu. A pak už „jen“ brousit, tmelit a leštit až do správné podoby. Konce křídel jsou ze sady Quickboost, k požadovanému rozpětí ale chybí 1,5 mm na každé straně, takže jsem mezi křídlo a koncový oblouk vlepil kousek tyčky Evergreen a po zaschnutí vybrousil. Následuje zatmelení původních panelů kryjících kulomety a narytí nových pro kanóny, také je třeba vyrobit na spodní straně křídla otvory pro vypadávání nábojnic kanónů. Hlavně kanónů zbyly z Mk.IXc (přestavěné na Mk.XI), zkombinoval jsem je s kouskem drátu a vsadil do náběžné hrany. Vstup vzduchu do karburátoru je sestavený ze zadní části Mk.IXc a přední části ze stavebnice, olejový chladič je vystouplejšího provedení (opět díky za alternativní díly obsažené ve stavebnici). Vrtule je kombinací kužele od Kovozávodů (z vrakoviště) a listů od Airfixu (z Mk.IXc). Kryty kabiny jsou ze stavebnice, střední díl je vytažený z fólie přes původní díl.

Ostatní díly jsou ze stavebnice: podvozky (včetně pneumatik prohnutých zatížením), ostruha, Pitotova trubice atd.

Zbarvení a označení

Zvolil jsem letoun sloužící v srpnu 1943 u 310. (československé) stíhací peruti, pilotován mimo jiné F/Lt Ladislavem Chocholínem, velitelem letky B, při výškové ochraně britského námořního kotviště ve Scapa Flow na Orknejích. Obtisky na mašinu BR579/NN-H vyrábí MPD, takže žádný problém. Letoun nese standardní denní schéma RAF, reprezentované v mém případě zelenou Humbrol 30 a ztmavenou šedou Humbrol 127 na horních a ztmavenou Humbrol 147 na spodních plochách. Vrtulový kužel a pruh před ocasními plochami je Humbrol 90 a mimochodem se velmi dobře shoduje s barvou Sky v obtiscích. Žlutá identifikace na náběžných hranách křídel je ModelMaster 1708E (Insignia Yellow), výfuky směs mosazné Revellky a černé. Následovala vrstva lesklého laku a obtisky jako kombinace archu MPD (znaky a označení jednotky) a stavebnice (popisky). Obtisky ze stavebnice mají sklony ke stříbření, ale dostatečné použití kouzelných vodiček (Agama Adhesol) problém eliminuje. Po zaschnutí obtisků přišla opět vrstva lesklého laku a patina pomocí olejových barev v rozsahu jako na technice, včetně natupovaných a ředidlem rozmytých flíčků hnědé, šedé, pískové a bílé. Na závěr matný lak Vallejo.

Závěr

Další méně obvyklý Spit do mé sbírky: s dlouhým křídlem, krátkým motorem a čtyřlistou vrtulí. Na soutěž to není, ale do vitrínky naprosto bez problémů.

Fotogalerie