Stavebnice: Airfix A04003
Supermarine 541 Swift F Mk.1 navazoval na pokusné letouny Supermarine Type 510 a Type 535. Dva prototypy a stokusová série byly objednány v roce 1950, po zalétání prvního prototypu 5. srpna 1951 byla objednávka navýšena na 150 sériových letounů. Celková produkce F.1 nakonec dosáhla počtu 20 strojů. Za pohon byl zvolen jeden proudový motor Rolls-Royce Avon, hlavňovou výzbroj tvořila dvojice kanónů ADEN ráže 30 mm. První exempláře verze F Mk.1 byly k jednotkám Royal Air Force zařazeny v únoru 1954, ale již v srpnu 1954 byly uzemněny ve prospěch následující verze F Mk.2 (16 kusů). Ta měla výzbroj posílenou na čtyři kanóny, F Mk.3 byla navíc vybavena přídavným spalováním. Další sériově vyráběná varianta letounu Supermarine Swift F Mk.4 byla vybavena plovoucí vodorovnou ocasní plochou. Letouny stíhacích verzí byly z aktivní služby vyřazeny již v květnu 1955. V počtu 62 kusů byla vyrobena varianta FR Mk.5, určená pro taktický průzkum, která u jednotek RAF nahradila letouny Gloster Meteor FR Mk.9, aby pak sama byla v roce 1961 nahrazena Hawkerem Hunter FR.10. Poslední verzí bylo 12 letounů Supermarine Swift F Mk.7, které byly vybaveny radarem, neměly hlavňovou výzbroj a místo toho nesly raketové střely Fairey Fireflash.
(podle wikipedie)
Model
Firma Airfix odedávna zaměřuje svou pozornost na letouny britské výroby. Nejinak tomu je i v případě tohoto modelu. V krabičce jsou tři rámečky ze světle šedého plastu a dva průhledné, návod na 13 stránek A4, včetně dvou schémat zbarvení a samostatného nákresu umístění instruktážních popisek. Jednotlivé díly mají hrubší, ale rovnoměrné znázornění panelů potahu negativní linkou. Stavebnice obsahuje trysku včetně komory přídavného spalování a kompletní sací kanály k motoru i s prvním stupněm kompresoru. Pilotní kabina je rozumně vybavena, sedák sedačky pilota je možno zvolit s nebo bez naznačených upínacích pásů. Směrovka, křidélka a klapky jsou vylisovány jako samostatné díly.
Stavba
Stavba je prosta záludností, jen je třeba se držet návodu. Model má velmi hezky ztvárněné podvozkové šachty, což ovšem v případě příďové šachty dosti omezuje prostor pro umístění zátěže. Využil jsem tedy prostor za kokpitem, mezi sacími kanály k motoru, a vložil zátěž sem. Kryt kabiny je dělený na tři kusy – přední štítek, zadní odsuvnou část a pancéřové sklo pod čelní štítek. Do boků trupu před kabinou lze zastavět buď okénko fotografické výstroje, nebo plný díl. Stejně tak příď je alternativní – plná a čirá. Do přídě jsem ještě doplnil přepážku aby světlo bočními okénky neprosvítalo z jedné strany na druhou. Pitotovu trubici na pravém křídle jsem nahradil novou z drátku. Výstřelné kanálky kanónů si zaslouží odvrtat.
Zbarvení
Kamufláž horních ploch je složená z polí šedé a tmavě zelené. Jako šedou jsem použil odstín namíchaný z Humbrolky 164 a bílé ModelMaster 2748, zelená je ModelMaster 1710. Spodní plochy kryje „PRU Blue“, namíchaná z modré ModelMaster 1594, interiérové zelené ModelMaster 2135 a azurové ModelMaster 2055. Airfix sice uvádí odkazy na normu BS381C a pochopitelně také na odstíny Humbrol, ale ta nejproblematičtější, PRU Blue, deklarovaná jako Humbrol 230, je momentálně naprosto nedostupná.
Obtiskový arch je plný instruktážních nápisů, jejichž umístění na model sice zabere nějaký čas, ale jinak s nimi není problém. Trošku jsem se obával velkého označení na spodní ploše křídla, ale vodičky Agama Adhesol a Hypersol si s tím poradily. Na závěr jsem stříknul polomatný lak.
Fotogalerie
Supermarine Swift FR.5, WK281 / S, No. 79 Squadron RAF, Gütersloh, Německo, duben 1956, pilot F/L Nigel Walpole
