Messerschmitt Bf 109K-4 (1:72)

Stavebnice: AZ Model 7600 (Bf 109K-6 „what-if“)

Doplňky: masky Eduard CX172, leptané pásy Luftwaffe Eduard SS582

Varianta K-4 byla poslední variantou letounu Messerschmitt Bf 109, která sloužila u bojových jednotek a také poslední variantou, vyvinutou za války. Měla být odpovědí na stále rostoucí počet verzí, subverzí, továrních i polních doplňkových sad a z toho vyplývajích komplikaci při výrobě a údržbě. Práce na verzi Bf 109K začaly v létě 1943, sériová výroba běžela od srpna 1944, nejprve ve variantě K-4, která se také nakonec stala jedinou velkosériově vyráběnou.

Zvnějšku je K-4 velmi podobná variantě G-10, od které se na pohled liší přesunutými dvířky prostoru radiovybavení na levém boku trupu za kabinou, anténou radiokompasu na hřbetě trupu posunutou vzad, jinou polohou plnicích otvorů paliva do trupové nádrže a chybějící kruhovou krytkou na levé straně trupu nad stupačkou. Většina letounů byla také vybavena zvláště dlouhou zatahovatelnou ostruhou, ačkoliv často byla ostruha zablokována ve vytažené poloze s dvířky uzavřenými. Kola hlavního podvozku byla v zatažené poloze celá zakrytována, oproti předchozím verzím přibyly lichoběžníkové kryty na vnější části podvozkových šachet.

Motory používané v K-4 (DB 605DB/DC) byly uzpůsobeny pro přenastavení na benzín, který byl zrovna k dispozici: C3 s nebo bez vstřikování metanolu a vody (MW-50), nebo paliva B4 se vstřikem MW-50. Při použití nejvyššího plnícího tlaku a vstřikování MW-50 dosahovaly letouny varianty K-4 až 710 km/h a byly tedy nejrychlejšími z celé rodiny Bf 109.

Model

Stavebnice AZ Model 7600 představuje projektovanou variantu K-6, která ovšem zůstala již jen na kreslicích prknech. Vzhledem k tomu, že krabička obsahuje nejen díly, specifické pro K-6, ale také pro K-4 a G (včetně kompletních polovin trupu G), lze z této krabičky postavit v podstatě jakoukoliv stodevítku, řekněme od G-6, přes G-14 a K-4/K-6 a s drobnou úpravou také G-10.

Většina rámečků vychází z oceňované stavebnice Bf 109G-6. Díly mají jemné negativní rytí, rámečky dodané v rámci specifik verze K jsou stejné kvality, jako původní základ G-6, tj. velmi dobré.

Stavba

Model se staví víceméně sám, nevybavuji si nic, co by si vyžadovalo nějakou razantní nápravu. Jediné co jsem dodal, byly poutací pásy do kokpitu.

Zbarvení

Jak byla stavba jednoduchá, studiu zbarvení jsem, snad pod dojmem publikace, věnované Bf 109K, věnoval spoustu času. Zvažoval jsem různé varianty, pokryté různě tónovanými verzemi standardních šedých barev, ale nakonec dospěl k poslednímu zbarvení, které Bf 109 za války nosily, tj. horní plochy pokryté odstíny RLM81 (Braunviolett – hnědofialová – Humbrol 251) a RLM83 (Dunkelgrün – tmavě zelená – Humbrol 253). Spodní plochy jsou nepředpisově, avšak běžně, v odstínu RLM76 (ModelMaster 2086). Nejsem expert, ale nesdílím názor, že většina K-4 byla na spodních plochách zbarvena pouze částečně nástřikem RLM76 v rozsahu, jak trupy a křídla přicházely od subdodavatelů z decentralizované výroby, když předpis požadoval zachovat barvu kovu. Spíše se kloním k možnosti, že částečné zbarvení bylo výjimečné, byť použité odstíny RLM76 ne vždy souhlasily s oficiálním vzorníkem – což je i případ mého modelu, kde trup má odstín do žluta.

Letoun „bílá 8“ byl dle pruhu tmavé barvy, zjevně nastříkaného na kapotu motoru k zakrytí pruhu jiné barvy, velmi pravděpodobně ve stavu letky JG 52 a nouzově přistál v květnu 1945 na území ovládaném Spojenci.

Fotogalerie

JG 52, květen 1945