Supermarine Spitfire F.Mk.VII (1:72)

Spitfire F.Mk.VIIStavebnice: Airfix A02065

Doplňky: Spitfire Mk.VII Long Wing Conversion / QuickBoost 72163

Spitfire F.Mk.VII / Kopro 93173

Spitfire Mk.Vb / MPD 72512

Spitfire Mk.VII byla výšková stíhací varianta slavné stíhačky. Byla vybavena přetlakovou kabinou, spolehlivým rozpoznávacím znakem je kromě protažených koncových oblouků křídel podlouhlý vstup vzduchu ke kompresoru přetlakování na pravém boku motoru. Pohyblivá část překrytu kabiny byla u prvních strojů neodsunovatelná, napevno přišroubovaná po nástupu pilota, později vyrobené letouny měly překryt kabiny opět odsunovatelný. Kabina měla dvojité zasklení a nebyla vybavena vstupními dvířky na levé straně trupu. Celkem bylo vyrobeno 140 kusů verze Mk.VII.

Model

Maje ve sbírce čerstvý Spitfire PR.XI, rozhodl jsem se opatřit si nějakým způsobem také F.Mk.VII. Rozhodnul jsem se pro přestavbu Mk.IX od Airfixu, vypomohl jsem si doplňky od QuickBoostu a obtisky od Kopro.

Stavba

Stavba jako vždy začíná sestavením kokpitu. Vzhledem k tomu, že do něj v podstatě nebude vidět, nahradil jsem sedačku dílem ze stavebnice Spitfire LF.Mk.IXe od Kovozávodů, doplnil jsem knipl a popruhy na sedačku. Zbytek je ze stavebnice včetně nemodelové podlahy.

Než kokpit zaschnul, slepil jsem obě poloviny trupu, protože po odstranění usazovacích ploch půjde kokpit vlepit zespodu. V zadní části trupu jsem připravil šachtu pro zatažitelnou ostruhu. Původní oblou směrovku jsem nahradil špičatou, vybroušenou z odlévaného „polotovaru“ ze stavebnice Spitfire 21 od Eduardu. Na trupu je třeba také zatmelit vyklápěcí dvířka do kabiny. Kryt pilotního prostoru jsem vylisoval přes kryt ze stavebnice a lehce dopasoval.

Hlavní díly stavebnice velice dobře lícují, snad jen na spáru mezi horní polovinou křídel a trupem je třeba dát pozor. Také detaily jsou přiměřeně jemné, někomu může vadit provedení podvozkových noh vcelku s kryty stejně jako u PR.XIX, ale citlivým barvením lze dosáhnout dobrého výsledku. Podvozkové šachty by asi snesly přidat nějaké detaily. Přidal jsem vstup vzduchu na pravém motorovém krytu ze sady QuickBoost. Odstanil jsem koncové oblouky křídla a dolícoval špičatá zakončení ze sady QuickBoost. Bohužel, na poprvé jsem si to špatně nastudoval a snažil se aby linka na zakončeních navazovala na linku na křídle. V reálu to ale tak není, takže jsem již přilepené díly oddělil, nastavil a znovu přilepil. Je škoda, že v tomto ohledu návod od doplňkové sady nepomůže, neboť v něm není jasně zobrazeno jak díly použít.

Vrtuli jsem našel ve vrakovišti po starším Spitfiru Mk.IX od Kovozávodů, protože ta z modelu mi přišla s příliš štíhlými vrtulovými listy.

Zbarvení a označení

Stroj je shora šedivý (Humbrol 127) a zdola PRU blue namíchaná z azurové Humbrol 157 a bílé Humbrol 34. Obtisky jsou kombinací archu ze stavebnice (zejména popisky) a archu Kopro. Přilnavost obtisků ze stavebnice je velmi špatná a ani mohutné použití kouzelných vodiček nezjednalo 100% nápravu. Naproti tomu, obtisky Kovozávodů jsou velmi jemné a drží rychle i na místě, kde by snad nemusely.

Zvolil jsem letoun MD114, označený kódy DU-G, který by dle kódů měl příslušet 312. (československé) stíhací peruti. Jenže – podle všech mě dostupných podkladů, 312. peruť nikdy neměla Spitfiry F.Mk.VII ve stavu, navíc ve schématu k obtiskům se uvádí příslušnost k 602. peruti RAF, která ovšem měla přidělené kódy LO. A tak jsem začal pátrat a postupně našel dvě fotografie tohoto stroje, obě pořízené na RAF Station Skeabrae na Orknejích, pocházející velmi pravděpodobně z téhož dne počátkem roku 1944. Uvedený letoun byl přidělen ke „Station Flight“ – jednotce trvale umístěné na základně. Od června do září 1943 byla ve Skeabrae dislokována 312. peruť tehdy létající na Spitfire Mk.V a je tedy pravděpodobné, že její personál z nějakého důvodu opatřil i tento stroj kódy peruti. V říjnu 1943 byla 312. peruť nahrazena 611. perutí (kód FY) a konečně v lednu 1944 byla na Skeabrae dislokována 602. peruť (kód LO), jejíž pilot Lt. Ian Blair na tomto stroji skóroval proti německému Messerschittu Bf-109. Vzhledem k situaci s e pozemní personál jak 611. tak 602. peruti nezdržoval přemalováváním kódů, tím spíše na letounu přidělenému ke Station Flightu, takže stroj měl stále kódy 312. peruti.

Poslední pochybnost mi zůstala ohledně barvy kódů – dle fotografie to jistě není bílá, ale správný odstín asi zůstane záhadou. Přiklonil jsem se tedy k většinovému názoru, tedy standardní Sky. Bohužel, v archu Kopro je barva Sky tradičně příliš tmavá a zelená a tak jsem kódová písmena použil z archu MPD – původní i nové provedení je vidět na fotografiích.

Kaučukové chodníčky na křídlech jsou vystřižené z černého obtisku, ostatní znaky a kódy jsou z obou obtiskových archů (ze stavebnice, i dokupovaná od Kopro). Chodníčky na křídle jsem zašpinil černou Humbrol 33, stejně jako okouřené okolí palubních zbraní a výfuků. Nakonec přišel akrylový matný lak Vallejo.

Závěr

S relativně malým úsilím zajímavý model.

Fotogalerie