Tablety, které neléčí

Doba čtení: 11 min.

Tento článek rozhodně není míněn jako seriózní porovnání dvou softwarových platforem, tím méně o porovnání dvou konkrétních tabletů. Je míněn jako obecné zamyšlení nad možnostmi výběru a doufám, že poslouží jako první náhled do prostředí obou srovnávaných platforem. Článek vychází z mých osobních zkušeností a postřehů a rozhodně nemá za cíl propagovat jedno nebo druhé řešení. Závěrečný přehled parametrů uvádím čistě pro kompletnost při plném vědomí toho, že někdy srovnávám neporovnatelné.

Před nějakým časem jsem dospěl k závěru, že bude dobře se trošku podrobněji rozhlédnout po světě malých mobilních počítačů – tabletů, a to ne z pohledu technických parametrů, tj. jak silný procesor, kolik paměti, jak velké uložiště a tak dále, ale z pohledu uživatele, který by případně rád nahradil svůj notebook něčím menším, lehčím a skladnějším. Předmětem mého zájmu se kromě jiného staly také možnosti ochrany soukromí v dnešním digitálním světě, neboť ne všichni lidé hoří nadšením z ukládání výsledků své práce do v podstatě veřejného cloudu.

Ve světě malých zařízení dnes dominují přístroje se systémem Android. Zatím na tom nic nemění ani snaha Applu prodávat více, ačkoliv jejich výrobky patří k tomu nepropracovanějšímu, co lze koupit – také za příslušnou cenu. Třetím hráčem, který se pokouší naskočit do rozjetého vlaku, je redmondský gigant Microsoft, který doufá v získání zajímavějšího podílu na trhu prodejem zařízení s Windows 10.

Hned v úvodu podotýkám, že jsem se vůbec nezabýval chytrými telefony. Předmětem mého zájmu se stala zařízení a programy, které by eventuelně mohly nahradit notebook, který denně tahám v brašně. Vítanou možností by bylo sestavení „docku“, kde bych pomocí připojení jednoho USB kabelu získal přístroj s velkou obrazovkou, skutečnou klávesnicí a myší, přípojený k síti a s dostatkem USB portů pro další periférie.

Rychlý start s Androidem

Vzhledem k tomu, že si své pokusy financuji sám, vybíral jsem pokud možno levná zařízení, na kterých bych mohl vyzkoušet, co mne zajímalo. Prvním z nich se stal 7″ tablet Lenovo IdeaTab 2 A7-30 s 3G modemem a 16GB uložištěm, posléze doplněný ještě o 8GB microSD kartu. Přístroj jde z výroby se systémem Android 4.4 KitKat, jeho oživení samozřejmě předpokládá existenci účtu u Google, přičemž jsem nenašel způsob jak toto obejít. Používání aplikací Google je sice potom velmi pohodlné, ale Google zároveň ví o každém vašem doteku a v rámci podmínek použití souhlasíte (mimo jiné) i s tím, že to využije ke svému prospěchu, včetně zpeněžení.

Android jako prostředí je postaven intuitivně a uživatele nepustí do nastavení, kde by si mohl něco pokazit. To ovšem může vadit lidem, kteří jsou zvyklí si přístroj doladit, a proto také vznikly kity pro „rootnutí“, tj. získání administrátorského přístupu k vašemu zařízení. Bez takového kitu jde o terminál Googlu a pouze Google rozhodne, co vám umožní nastavovat a co už nikoliv.

V rámci pokusu o co nejmenší zaháčkování u Googlu jsem postupně odstavil všechny synchronizace, počínaje mailem a konče prohlížečem Chrome. Na tabletu je od Lenova předinstalována aplikace SECUREit HD, pomocí které lze řídit k jakým datům mají přístup jednotlivé aplikace a rovněž tak ukončovat běžící aplikace. Tuto aplikaci jsem hojně využil a zakázal téměř vše. Poštu jsem spravoval přes webové stránky, hlášení polohy a další aplikace prozrazující příliš mnoho jsem také výrazně omezil. V této podobě bylo používání tabletu možné a vždy jsem dokázal dosáhnout svého cíle, avšak například čtení mailu přes webové rozhraní se ukázalo jako velmi nepohodlné. Některé aplikace, jako např. kalendář, sice bylo možno používat, ale i tak byly informace do nich vložené zapsány pod příslušným účtem, takže pokud někdo, i třeba nedopatřením, zapne synchronizaci, okamžitě se přenesou k Velkému Bratrovi. Alternativou je nainstalování off-line kalendáře, který se nikam nesynchronizuje – viz níže.

Aplikace, aneb co mi v systému chybělo

Jako první jsem postrádal rozumnou českou klávesnici, optimálně qwertz s rozložením jako na PC. V Androidu sice je k dispozici česká klávesnice, ale její rozložení mi silně nevyhovuje, takže jsem nakonec stáhnul klávesnici z BusinessIT.cz a jsem s ní velmi spokojen.
Souběžně s osekáváním oprávnění jsem postahoval i nějaké další appky z Google Play – důležitou podmínkou pro mne byla nulová cena. Nakonec tedy v přístroji přistály následující aplikace: internetový prohlížeč Firefox, přehrávač multimédií VLC, skener QR kódů QR Barcode Scanner, nesynchronizovaný kalendář pro off-line použití Offline Calendar, hra Poznej slovo, hra Gomoku („piškvorky“), hra Quadris, hra Bubble Breaker a antivirus ESET Mobile Security & Antivirus.

Po aktualizaci vše jinak

Za nějaký čas mi tablet nabídnul aktualizaci na Android 5.0 Lollipop. Ale ouha, vrámci aktualizace došlo až na reset do továrního nastavení – budiž zde řečeno, že tato eventualita je poctivě uvedena v popisu aktualizace, a když tablet konečně nastartoval, bylo toho dost jinak. V první řadě mne zarazilo, že řada věcí, které šly dříve jedním dotykem, jdou nyní dvěma a více. Jako příklad bych uvedl vytažení nabídky z horní hrany: v KitKatu se vlevo nahoře vytahovaly zprávy a vpravo nahoře ovládací panely a to vždy na jeden dotyk, v Lollipopu prvním dotykem vytáhnete zprávy a teprve druhým ovládací panely. Také celkové uspořádání obrazovky se změnilo a s ním i některé postupy. Na nové ovládání se dá zvyknout, ale nejsem si jist, že jde vždy o krok vpřed. Na druhou stranu, kdo toto srovnání nemá, asi to přijme jako fakt a řešit to nebude.

Následně jsem doinstaloval resetované appky a zjistil, že možnosti jak omezit přístup jednotlivých aplikací k datům i k zařízení jsou řešeny v rámci systému Android a proti SECUREit HD jsou značně omezené. Tak například jsem nenašel způsob jak spolehlivě zablokovat kameru, což mne donutilo zapátrat na Google Play a řešení se pochopitelně našlo ve formě samostatné appky Cameraless. Totéž by bylo třeba udělat i s mikrofonem, ale zatím jsem nenašel appku, která by mne uspokojila. Takže ve výsledku, opět o něco menší kontrola uživatele nad svým zařízením.

Kancelář v kapse

Maje na paměti můj hlavní cíl, totiž náhradu notebooku menším zařízením, jal jsem se zkoumat, do jaké míry lze tablet použít pro kancelářské práce. Naštěstí nemám vyšší požadavky než textový editor a tabulkový procesor, což oboje mi splní AndrOpen Office, což je port OpenOffice pro Android. Tento balíček poslouží jak k editaci dokumentů ve formátu ODF, tak tradičních dokumentů Wordu a Excelu. Hlavním limitem tedy zůstává klávesnice a malý displej. Maje na tabletu pouze jednu USB zásuvku, řešil jsem, jak vše připojit jedním kabelem. Nakonec se mi tedy shromáždilo toto vybavení: napájený USB HUB i-Tec – napájení se bude více než hodit, protože tablet nedokáže dostatečně zásobovat všechny periférie, USB Full HD adaptér i-Tec pro převod videosignálu z USB na VGA (fakticky tento typ adaptéru dokáže DVI-I a s redukcí také VGA a HDMI – redukce jsou v balení), USB ethernet adaptér i-Tec, USB klávesnice HP – stařičká, ale dobrá, USB myš Logitech – úplně obyčejná USB myš a 23″ displej Phillips 234.

Všechno jsem to pospojoval a zapojil do tabletu. Síť, klávesnice a myš se rozeběhly na první zapojení, avšak displej nikoliv. Dalším zkoumáním vyšlo najevo, že KitKat externí displej nepodporuje, ale Lollipop již ano. Takže jsem dál hledal na webu i-Tec a konečně se dobral informace jak na to: je třeba doinstalovat aplikaci DisplayLink Presenter, která dokáže přes výše zmíněný USB Full HD adaptér prezentovat obraz na připojeném displeji. Bohužel to nefunguje jako rozšíření plochy v příslušném rozlišení externího displeje, ale jako zrcadlení plochy v rozlišení stejném jako na tabletu. Ještě jsem ale našel aplikaci DisplayLink Desktop, zatím v Beta-verzi, která slibuje opravdu plnohodnotný desktop, tak uvidíme.

Druhý do páru

Přes jisté výhrady jsem dlouholetým uživatelem Windows, takže mne zajímalo, zda se tento systém dá pořídit také na fyzicky menší platformě, než je notebook. Zapátral jsem po nabídkách a našel tablet VisionBook 8wi od společnosti UMAX. Cenou lehce pod tři tisíce Kč mi přijde velmi levný – na to, že jsou na něm Windows 10 Home.

Oživení tabletu proběhlo naprosto v pohodě, dokonce lze vytvořit i pouze lokální uživatelský účet a tedy alespoň prozatím neupisovat duši ďáblu napřímo. Když si odmyslím, s čím vším jsem musel souhlasit v rámci licenčního ujednání a budu ignorovat stupidní hlášky jako „ještě musíme něco nastavit“, systém nakonec naběhl a já konečně pochopil, kde dávají dlaždice smysl: na 8″ displeji jsou tak akorát velké pro ovládání prstem. Ve Windows 10 je také konečně dořešeno použití na větších displejích a to vypnutím módu tablet, kdy se systém vrátí k původní ploše, známé z desktopových Windows. Rychlý přístup k ovládacím prvkům a k nastavení je řešen panelem, vytahovaným z pravé hrany displeje, který je zkombinovaný s centrem zpráv a upozornění. Celkově vzato je mi Windows 10 svým pojetím mnohem bližší než Android a to včetně možnosti dostat se „v hloubi“ systému k dobře známým ovládacím panelům – ačkoliv jako první se objeví jejich zjednodušená varianta, zjevně určená pro běžné uživatele a ovládání prstem.

Na systému mne nepotěšila nemožnost zcela vypnout odesílání informací do Microsoftu, to lze pouze omezit, ale i tak je objem informací pravděpodobně značně menší než kolik odesílá Android do Google. Rovněž mne nepotěšila možnost odmítnout aktualizace – zde jsou možnosti nastavení značně omezenější než v minulých verzích Windows.

Když už jsme u těch aktualizací: jedna velká již také proběhla, trvala celou noc, ale na rozdíl od Androidu jsem o žádná nastavení nepřišel. Příjemné je, že po dobu jednoho měsíce od instalace aktualizace je možno ji odinstalovat – příslušné soubory jsou stále přítomné v tabletu. Pokud odinstalaci neplánujete, můžete je naopak smazat a tím získat nějaké dodatečné místo, v mém případě přes 6 GB.

Moji favorité

Maje na tabletu Windows, neodolal jsem a zkusil instalovat a používat mé oblíbené aplikace. V první řadě antivirus: již dlouhé roky používám k mé naprosté spokojenosti Avast, takže jsem ho stáhnul a nainstaloval. Následoval OpenOffice pro práci s dokumenty a tabulkami, Inkscape na vektorovou grafiku, XnView pro práci s rastrovou grafikou (např. fotografiemi), poštovní klient Foxmail, TrueCrypt, resp. VeraCrypt pro šifrování a VLC player pro přehrávání multimédií. Na prohlížení internetu jsem samozřejmě doinstaloval Firefox.

Všechny tyto aplikace nakonec začaly pracovat k mé spokojenosti, ačkoliv například Foxmail neumí vyvolat klávesnici na displeji, takže se klávesnice musí spustit ručně.

Narazil jsem pouze na jediný problém a to, že někdy tablet přestane vidět microSD kartu a pak je třeba ji vyjmout a znovu vložit. Nepodařilo se mi zatím vypozorovat nějaké společné okolnosti kdy k tomu dochází, ani nedokážu říct, zda je to systémová vada, či vada konkrétního kusu tabletu nebo karty.

A co kancelář?

Po úvodním seznámení a doinstalaci mých „nezbytností“ jsem neodolal a připojil tablet k sestavě „docku“ popsané výše. Tablet doinstaloval všechny ovladače (ovladač k externí grafické kartě jsem pochopitelně do tabletu dodal před prvním připojením – přesně podle návodu), pak se automaticky přepnul z režimu tablet do režimu desktop a já získal velký displej, skutečnou klávesnici a myš a připojení k síti a tedy i k internetu. V podstatě to nemohlo proběhnout hladčeji a za chvilku už jsem si užíval práci s novým strojem. Následné odpojení kabelu vedlo k automatickému přepnutí do módu tablet a k návratu dlaždic na plochu. Zatím jsem nedořešil jen současné nabíjení tabletu, když je připojený k perifériím. To už by bylo naprosto dokonalé, avšak je otázka zda to tablet zvládne, neboť je to mimo definici USB On-The-Go a v nějaké míře to mají implementováno snad jen některé tablety Samsung na základě rozšířené původní specifikace rozhraní OTG.

Také použití GSM modemu Huawei E1750, připojeného pomocí OTG kabelu přímo k tabletu, má limit, a to v napájení – tablet to prostě neutáhne. S použitím speciálního kabelu a externího napájení se ale i toto podařilo rozběhnout. Zkusím ještě jiné typy modemů, snad budou mít nižší požadavky na napájení a pak by tablet mohl sloužit k brouzdání internetem i v místech bez wifi pokrytí i bez dodatečného napájení.

Na cestách – s Windows

Velmi brzy jsem zjistil, že chci-li nikoliv pouze konzumovat, ale také tvořit, neobejdu se bez skutečné klávesnice. Hledal jsem tedy něco lehkého a skladného a nakonec našel klávesnici Evolveo WK29B. Připojuje se přes BlueTooth a je napájená dvěma AAA bateriemi, velikostí a rozložením kláves se velmi podobá klávesnici notebooku. Klávesnice se bez problému spárovala s tabletem, píše se na ní stejně dobře jako na jakékoliv jiné klávesnici této velikosti, tj. pro písaře nic moc, ale ve srovnání s klávesnicí na displeji tabletu je to ráj, včetně klávesových zkratek pro Windows, které jsem si zvykl hojně používat. Momentálně řeším myš – také BlueTooth, jednak aby se mi v brašně nemotaly kabely, ale také aby bylo možno tablet za provozu nabíjet.

Na cestách – s Androidem

Po pravdě řečeno, můj zájem o androidí tablet značně ochladl a již pouze z čisté zvědavosti se pokusím rozchodit další rozšíření. Teď je na řadě klávesnice: spárovala se na poprvé a dokonce má správný layout včetně českých znaků. Ještě uvidíme jak myš; 3G modem není třeba, neboť tento model tabletu má GSM modul vestavěný.

Provozní zkušenosti

Tablet s Windows je po krátkém úvodním rozkoukání známým prostředím pro každého, kdo někdy Windows potkal na stolním počítači nebo na notebooku. Věci se dělají a ovládají stejně nebo velmi podobně; funkce svázané s pravým tlačítkem myši lze vyvolat delším dotykem prstu, čímž se aktivuje příslušná nabídka. Trochu cviku je třeba k trefování prstem na správné ovládací prvky, např. položky z nabídek v Exploreru, protože ty jsou na 8″ displeji opravdu titěrné a jejich použití např. v pohybujícím se dopravním prostředku si moc nedovedu představit jinak než pokus-omyl.

Výdrž baterie tabletu je kolem 4 hodin přehrávání médií. Při práci v aplikacích nejvíce pohřešuji výkon, který je omezen především slabým procesorem a malou pamětí. Co ale čekat více od takto levného zařízení…

Určitě by se ale hodila nějaká indikace že stroj na něčem pracuje – přesýpací hodiny, kroužící kolečko nebo cokoliv jiného, co dá uživateli zprávu, že je stroj něčím vytížený. Je-li připojená myš, „čekací“ kolečko se samozřejmě zobrazuje, ale bez myši ne, takže poněkud nejistý uživatel může snadno propadnout panice a mačkat a mačkat – a aplikaci spustit třeba desetkrát.

Tablet s Androidem je subjektivně živější a rychleji reaguje na doteky uživatelova prstu. Jeho výdrž jde reálně i k 6 hodinám přehrávání multimédií bez zapnutých sítí. Ovládací prvky jsou důsledně přizpůsobené ovládání prstem, což u Windows v řadě případů neplatí. Ovládání je intuitivní a snadné i pro ty, kdož dosud počítač nepoužívali. Instalace aplikací přes Google Play je jednoduchá a zvládne ji opravdu každý, přitom výběr aplikací je někdy až příliš velký, na rozdíl od Microsoft Store, kde stále není nabídka dostatečně široká a tedy se vyplácí používat aplikace postahované z jiných zdrojů.

Bez vítěze

Na tabletu s Androidem mne zaujalo příjemné a intuitivní prostředí, široká nabídka aplikací ke stažení z Google Play. Ocenil jsem možnosti připojení přes wifi i přes GSM, potěšila mne možnost editovat dokumenty a tabulky v OpenOffice. Nepotěšila mne omezená možnost zobrazení na velkém displeji, ale to se ještě může změnit až prozkoumám DisplayLink Desktop. Nevyhovuje mi, že si tablet sám řídí co kam ukládá a někdy je docela problém to najít – přeci jen jsem zvyklý mít ve složkách svůj systém a požadované soubory nacházet přes správce souborů.

Na tabletu s Windows mne zaujala především bezchybná rozšiřitelnost, kterou z tabletu rychle a pohodlně uděláte opravdovou pracovní stanici. Také možnost použití mých oblíbených aplikací, stejně jako kontrola nad umístěním mých dat, mi velmi vyhovuje. Nepotěšila mne rychlost odezvy v některých situacích – přeci jen jde o Windows, takže požadují silnější hardware. Ale jak již bylo řečeno výše: vzhledem k ceně tabletu nelze očekávat přebytek výkonu ve všech situacích.

Závěrečné doporučení by tedy mohlo znít nějak takto: chcete-li tablet jako společníka na cesty, s možností v nouzi i pracovat na svých dokumentech a tabulkách, s výbornou možností zábavy, ať již přehráváním multimédií, či hraním her, a nevadí vám jistá ztráta soukromí a fakt, že tablet „vždy ví lépe než vy“ kam si chcete uložit svoje soubory, volte Android.

Jste-li, třeba z práce, zvyklí na Windows, máte-li oblíbené aplikace, jichž se nechcete vzdát, rádi si systém přizpůsobíte přesně svým požadavkům, mohl by pro vás být tablet s Windows tou správnou volbou.

Slovo závěrem

Trpělivý čtenář si jistě povšiml, že jsem v celém textu vůbec neřešil práci se sociálními sítěmi. Je to záměr, protože sociální sítě dnes daleko lépe zvládne každý chytrý telefon, k tomu není třeba si pořizovat tablet. Také vytváření multimédií (fotografování, natáčení) zůstalo ze stejného důvodu zcela mimo moji pozornost. Pokud to někdo např. s fotografováním myslí opravdu vážně, pořídí si na to i příslušné vybavení, pro všechny ostatní je chytrý telefon daleko jednodušší a přirozenější volbou.

Pokud bych měl své zkušenosti shrnout do jedné věty, řekl bych asi toto: tablet s Androidem je především kapesní síťové zařízení, které lze ve vyjímečných případech vhodnými perifériemi rozšířit na pracovní stanici, tablet s Windows je spíše pracovní stanicí, která se v případě potřeby změní v kapesní zařízení.

A nahradím svůj notebook tabletem? Zatím nejspíš ne, ale nutkání se časem bude zvětšovat a až současný notebook doslouží, nový už asi kupovat nebudu, spíše tablet. I když kdo ví…

---

Stručné porovnání hardware

	Lenovo IdeaTab 2 A7-30	VisionBook 8wi
Procesor	MediaTek MTK8382 QC	Intel BayTrail-T Quad-Core /1.8GHz (Z3735G)
Displej	7“ IPS (1024 × 600)	8″ IPS, (1280 x 800)
Operační paměť	1GB DDR2	1GB DDR3L
Interní uložiště	16GB	32GB
microSD karta	max. 32GB	max. 64GB
wifi	b, g, n	b, g, n
Bluetooth	4.0	4.0
GPS	ano	ne
SIM slot	ano	ne
OTG	ano	ano
Systém	Android 4.4 KitKat (po update Android 5.0 Lollipop)	Windows 10 Home

Přehled použitých aplikací

Oba přístroje mají vestavěnou kompletní sadu pro práci s obrázky a multimédii, s poštou, se sociálními sítěmi a internetem. Na tabletu s Windows a v některých případech i na tabletu s Androidem jsem místo těchto aplikací používal mé oblíbené a dodatečně doinstalované.

---